Lenka Faltejsková
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x
Lenka Faltejsková
Kam se vejdu já
. . . . .
Lenka Faltejsková
Nemůžu za tebou
. . . . .
Lenka Faltejsková
Něco o počasí
. . . . . .
Lenka Faltejsková
Není mi do řeči
. . . .
Lenka Faltejsková
Pro pana Newtona
. . . .
Lenka Faltejsková
Řekni, jak je ti
. . . .
Lenka Faltejsková
Když si město svlíkne barvy
...stejně nezůstane bezbarvé, jenom vylezou na povrch odstíny, které ty barvy přikryly a překryly. A možná jsou o to zajímavější, že tak neřvou, jenom jemně naznačují, a o to víc mě baví je v barvách hledat a lovit (navíc je tenhle koníček poměrně praktický, úlovky se totiž dají snadno skladovat v počítači a ubyde vám starost, kam pořád věšet například všechna ta paroží a vycpané hlavy).
Lenka Faltejsková
Malý velký tuleň
. . . . . . .
Lenka Faltejsková
Přijela k nám pouť
Děti jásají, rodiče upírají zasmušilé pohledy do peněženky. Ale nakonec se jde. Matky po svých potomcích požadují, aby se z kolotoče usmívali do objektivu, otcové se s dětmi hádají, kdo bude řídit na autodromu. K tomu si připočtěte ryčné staré šlágry, při nichž vzpomínáte, kolik vám bylo, když Arnošt Pátek zpíval Sny o tygří lady, vedro, řvoucí barvy a neony, balonky prchající vzhůru do oblak, ulepené ruce a pusy od cukrové vaty, žužu a tureckého medu, výskot a smích, toho hodně. Prostě kakofonie, jak má být, blázinec na kolečkách, který tu peněženku pořádně vyvětrá. Ale stejně. Stejně se příští rok necháme vytáhnout zas.
Lenka Faltejsková
Něco jako závislost
Závislost na městě existuje a vyskytuje se poměrně běžně. Postižený o ní často ani neví, přestože je váben jak můra lampou, o kterou si může spálit křídla - a přece neodolá (obdobné je to u žen a čokolády).
Lenka Faltejsková
Pod čarou (fotomatiné)
V čárách je těžké se vyznat, jsou zvyklé dělat si, co je napadne. Některé leží, jiné běží nebo se táhnou, protínají a tak dále. Zatímco vynechání čárky znamená zhoršení známky z diktátu, z poznámky pod čarou nekouká výprask, člověk se z ní ovykle něco dozví, leckdy dokonce přínosného. Když vám něco udělá čáru přes rozpočet a nastává správný čas pro trénink v improvizaci, v těžších případech se může hodit zoufalé lomení rukama, často se dostaví také pocit naprostého rozčarování. Ale není třeba zoufat, příště můžete vyhrát na celé čáře (a když ne na celé, tak třeba aspoň na poloviční, ne?).
Lenka Faltejsková
Běž taky mezi lidi
Neseď pořád doma, běž taky někdy mezi lidi, řekl vám už možná někdo. Mně teda bohužel ne, tak jsem si to musela říct sama. A protože jsem poměrně přístupný a vstřícný člověk, nakonec jsem se poslechla a po delší době mezi ty lidi vyrazila. Samozřejmě jsem to udělala hlavně kvůli sobě, protože když se neposlechnu, není pak se mnou k vydržení, počkám na tu nejméně vhodnou chvíli a pak si to bezcitně vmetu do tváře. Vyčtu si to, vytrhnu nějaký ten vlas, někdy se na sebe dokonce urazím a nemluvím se sebou (ale to mi dlouho nevydrží, nakonec si vždycky domluvím a usmířím se). Tentokrát jsem ovšem byla moudřejší než já a šla jsem.
Lenka Faltejsková
Když se stromy chodí koupat
...je nejlepší schovat se v osikách a pozorovat, jak odhodí stud a ochranné zbarvení obyčejnosti a zkrásní. Ještě když se po koupeli vzhlížejí v zrcadle, jsou pořád krásně jiné. Zachytí se v nás nenápadnou větvičkou, a už se nepustí. Takže pak my, co jsme byli takto lapeni, už je uctíváme navěky a za všech okolností, i kdyby stály zaprášené a nevykoupané u silnice nebo ve městě, nebo byly docela nahé jako v zimě, kdy připomínají mlčenlivé stráže, anebo zrovna celé urousané od posledního deště, který si tak rozkošnicky užívaly. No ale zpět k tomu koupání a k zrcadlům...
Lenka Faltejsková
Otisky před námi a po nás
Pár zákoutí, věcí, míst a okamžiků ve městě ulovených a nasbíraných. A i když lidí je na nich jen pár, stejně jsou všechny o lidech. Něco jako sběrné suroviny.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
