Lenka Faltejsková
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x
Lenka Faltejsková
Můj stůl - v mezinárodním kontextu (fotomatiné)
Samozřejmě jde o velmi solidní psychologicko-sociologickou studii. Nic jiného byste ode mě ani nečekali, že ne? P.S.: Omlouvám se nestorům kulinářské fotografie i jiným fajnšmekrům za nedokonalé provedení, kulinářská fotografie vyžaduje preciznost a trpělivost, což jsou, bohužel, zrovna vlastnosti, které mi nebyly dány do vínku.
Lenka Faltejsková
Neobyčejně obyčejná zákoutí
Obyčejně máme my, lidé, ve zvyku lačnit po neobyčejném, chceme neobyčejné zážitky z neobyčejných míst, chceme poznávat neobyčejné lidi. O obyčejném není třeba hovořit, je toho všude kolem plno, žádné podpultové zboží, toneme v záplavách obyčejnosti, tak jaképak s ní štráchy, že. Ale pozor, i když o obyčejném nechceme mluvit, například taková obyčejná zákoutí toho sama řeknou dost, a to obvykle o nás, neobyčejně obyčejných lidech.
Lenka Faltejsková
Na plech
Být na plech, to je taková společenská záležitost, ovšem být na plechU, to už je něco docela jiného. Najde se tam vážně ledacos, fantazie se může dosyta vyřádit. Kvůli kolotoči děti-práce-domácnost a bydlišti mezi srnami a bažanty je pro mě focení ve městě celkem vzácnost. Plechů a zdí je naštěstí dost i v mém okolí, a tak když nemůžu do města, jako příslovečná dobrá hospodyňka skáču přes plot a fotím, co je k dispozici. A občas k tomu něco připíšu.
Lenka Faltejsková
Těžký úděl ledních medvíďat
. . . . . .
Lenka Faltejsková
Co si pamatuju z léta
Konečně přišla zima a s ní první středočeské inverze, které oblohu promění v jeden nekonečně monotónní dřez s vodou od nádobí. A vůbec se ta zima a tma do mě nějak zažrala. Tak jsem si honem potřebovala sáhnout na něco teplého a barevného. Co si pamatuju z léta?
Lenka Faltejsková
To je mně sto. Vlastně ne. To je město.
Nejspíš vás to nepřekvapí, že jsou zase černobílé a zase z ulic a náměstí. Ale jo, já to zas někdy obarvím. Možná už příště... možná.
Lenka Faltejsková
Jak tak koukám
Je to takový můj koníček, chodit a dívat se, tak trochu adrenalinová zábava. Lov. Hon na okamžik, který si budu moct doma připíchnout do sbírky okamžiků. Tak třeba:
Lenka Faltejsková
Zvířecí říše (fotomatiné)
Někdo chodí zvířata fotit do zoo, někdo vyráží napříč kontinenty, aby je zachytil v přírodě, někdo chodí s makroobjektivem na louku lovit hmyzí krasavc a někomu by jako materiál postačila i vlastní domácnost. No a (nejen) já je fotím na zdech. Má to velkou výhodu, taková zvířata se totiž ani nehnou, zatímco se k nim plížím ze všech možných stran a úhlů (leckdy za nezměrného údivu všech kolemjdoucích, kteří zvíře nevidí, zato vidí mě). Nekoušou. Není třeba odměňovat je pamlskem. A ještě ke všemu nenajdete dvě stejná.
Lenka Faltejsková
Já ve městě (město ve mně)
Ale jo, někdy město fotím i barevně. Samo si o to kolikrát řekne a já mu jdu na ruku, aby se mi dalo i příště a neurazilo se třeba. Naštěstí má pro barvy cit, i když občas přece jen podlehne svému křiklavému kolotočářskému já. Dnes tedy nechám město vybarvit, než je zas příště černobíle svléknu.
Lenka Faltejsková
Celá zmáčená
...byla ta Praha, když jsem v ní naposledy brouzdala. Na dláždění a na chodnících se odrážela světla neonů, šedivou pelerínou, kterou si oblékla, prosívtaly barevné deštníky jako ztřeštěné knoflíky. "Teda to je dneska počasí," ozývalo se každou chvíli odněkud. Po oknech stékaly potůčky vody a chodci, kterých bylo všude i tak víc než dost, se pokoušeli vyhýbat kalužím (sobě ne, to už se v Praze dávno nedělá). Ale stejně jí to slušelo.
Lenka Faltejsková
Vlaky? Vlaky taky.
Taky vlaky mám ráda. Krom jiného. Říkejte si, co chcete, o špinavýc vagonech, zpoždění, cenách za jízdenku... stejně mě nic neodradí. Protože když jedu vlakem, je to docela jiné než v autobusu nebo v autě. Je to... anebo víte co, já vám to radši ukážu.
Lenka Faltejsková
Vášnivý tapír
. . . . . . .
Lenka Faltejsková
Takové makové
... je to léto. Některé máky zvlčí (zvlášť vlčí), jiné lascivně odhazují sukně i podolky, až zůstanou docela holé a nahé ve své oblosti, plné příslibů a makových zrnek. Letní.
Lenka Faltejsková
Ulice v Údolí žab
Tak jsem konečně vytáhla paty a foťák někam dál než za humna. Do země vína, Fanfánů a žab, do nádherné, romanticky oprýskané a ležérní Francie. A provedla jsem srovnávací pozorování. Jindy vám servíruju ulice vesměs pražské, tak dnes se můžete spolu se mnou mrknout do ulic v Carcassonne. Ale vychází mi to nerozhodně, ulice je zkrátka jeviště pod širým nebem a je celkem jedno, jaké představení si vyberete, všude to hrajou dobře. A navíc zadara!
Lenka Faltejsková
Originály je třeba zachovat!
Dnes je, milí diváci, na programu hra o člověku a velké vodě, na prknech divadla Město. Vstupné je symbolické, ale nejezte nám tu, prosím, brambůrky a buráky, jednak to všelijak šustí a křupe, a jednak tu nechceme mít svinčík. Děkujeme.
Lenka Faltejsková
Kam míří chmýří
Do dálek přece, do neznáma, za tajemstvím a naplněním. Padáčky prostě jednoho dne dozrají, seřadí se v šikem v šik kolem dokola a připraví se k letu. Nastává rozechvělé očekávání, které se sféricky šíří a je silně nakažlivé. Na co čekají? Na vítr přece. Začíná pofukovat. Je ráno a mezi padáčky dojde i na slzy, vědí, že se už za chvíli nejspíš rozloučí a víckrát se neuvidí. A už je to tady. Některé vítr surově urve jako příliš náruživý milenec, jiné vezme jemně do náruče, o další jen zavadí, trochu je rozechvěje, a ostatních si ani nevšimne. Tak to jde kolik dnů, větry si vybírají a řady padáčků řídnou. Některé mají štěstí a doputují na místa dosud netušená, o nichž nebyla zmínka ani v padáččích legendách, jiné se větru vysmeknou a skončí kousek od domova. A ty, které zůstaly na ocet? Čekání se pro ně každý den stává neúnosnějším, až je jednoho dne zlomí a ony jednoduše vypadnou rovnou dolů na zem. Anebo do záchranné pavoučí sítě, v níž se pak stanou nechtěnými zajatci. Nakonec přichází to nejdůležitější. Úkol. Vytvořit novou rostlinu. Ale to je běh na dlouhou trať a já tohle vyprávění nechám na příště. Až zase vyrazím tam, kde pampelišky dávaj dobrou noc.
Lenka Faltejsková
Zakázaná
. . . . .
Lenka Faltejsková
Jak se to má s Evou
Dnes pro vás mám takový malý test představivosti. Snad vás bude bavit.
Lenka Faltejsková
Mezi Titány
Zmenšovací prášek mám v sobě a za chvíli by to mělo zabrat. Snad bez vedlejších účinků. Jo, už to cítím... a je to. Hotovo! Jsem takhle mrňavá, abych mohla vyrazit na výpravu mezi obry. Jak? No asi jako pan J. Mouch z následující fotografie, který mi bude dělat průvodce.
Lenka Faltejsková
Chci bít
. . . . . . .
Lenka Faltejsková
Hlavně když kape
Přesně tak se to říká, nemusí pršet, hlavně když kape. Samozřejmě že když vám kape kohoutek nebo z nosu nebo na karbid, zas tak se z toho člověk neraduje. Můžeme taky kápnout božskou, i to je někdy na pováženou, dostat kapky, nemluvě o kapavce, která málokoho potěší. Ovšem najdou se i kapky radostné. Když máte rýmu, oceníte kapky do nosu. Ve vypjatých situacích i ve všech jiných situacích může přijít k duhu kapka něčeho ostřejšího. Anebo kapka něčeho jemnějšího. Těch jsem pár nalovila. Tak na vaše!
Lenka Faltejsková
Solitéry
Laskavý čtenář/divák snad promine, když dnes nebudu sypat fóry z rukávu. Každý občas někoho nebo něco opustí, zapomene, každého už někdo opustil nebo na něj zapomněl. Takže to všichni znáte. Tak co si budeme povídat.
Lenka Faltejsková
Trocha euforie nikoho nezabije
Aspoň doufám. Když po tfujtajbl dlouhé zimě, jako byla (aspoň doufám, že už můžu použít s klidem minulý čas) letos, začnu vstávat za světla, když mě začne probouzet zpěv, místy i řev ptáků (po několika měsících už jsem k němu poněkud vlažnější), začnu obcházet zahradu a hledám první jarní kvítky. A každý nový objev mě rozradostní tak, že jihnu jako zmrzlina, co putuje na jih, taju a rozplývám se. Ukazuju kvítka dětem ("hm, super") a místo ulic a lidí se pokouším nachytat foťákem a přenést na vás trochu té jarní euforie. Drsněji založeným čtenářům se omlouvám, příště nafotím šmirglpapír.
Lenka Faltejsková
Vylez!
Jaro prý došlo. Vyprodáno, letos už nebude. A slunce? Těžce nedostatkové zboží. A my se bez něj zkoušíme obejít a dělat, jako že nic, že to v pohodě zvládáme, koneckonců máme solárka, tak jaképak s tím štráchy. Jenomže... no prostě je opak pravdou. Chybí nám. Stýská se nám. Každé dítě umí sluníčko namalovat, a i my dospělí jsme rázem jako v rauši, když se pak konečně objeví a zazáří jako jediná opravdová celebrita.
Lenka Faltejsková
Vodosvody
Vltava ráda kouzlí. Je to ženská marnivá a bere na sebe každou chvíli jinou podobu, protože jí samozřejmě dělá dobře, jak na nábřežích a mostech postávají houfy jejích obdivovatelů a při pohledu na ni žasnou. Je i dost fotogenická a ví to. Však už se taky zavlnila před objektivem tisíců fotografů. Mně taky pózovala, byla skvělá a já jí tímto děkuju za spolupráci.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
