Lenka Faltejsková
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x
Lenka Faltejsková
Jaro pro Barunku
. . .
Lenka Faltejsková
Za zrcadlem (fotomatiné)
Kdo by se nechtěl aspoň jednou, třeba jen na chviličku, podívat, jak to vypadá v té zemi za zrcadlem? Možná se obejdete bez šílených dobrodružství Carrollovy Alenky, ale zvědaví aspoň trošičku jste, ne? Já samozřejmě taky. Tak jsem to zkusila.
Lenka Faltejsková
Hlavně že je veselo
Faltejsková s r.o. zas chvíli brázdila vody hlavního města a chytala na udičku malé i velké ryby. Z nich je sestaveno dnešní menu, případně doplňte kapku citronu. A dobrou chuť!
Lenka Faltejsková
Kardamom
. . . . . .
Lenka Faltejsková
Sněhu něha
Ona je s tím sněhem celkem dobrá zábava, pokud ho člověk nemá zrovna v botách nebo za košilí. Zvlášť když už začínáme větřit jaro, můžeme si trochu toho nostalgického sentimentu dovolit.
Lenka Faltejsková
Všichni mí dobří náladové
Když někdo umí malovat, je to krása. Když někdo neumí malovat, jako třeba já, tak to není krása, ale přece jen se to dá trochu ošvindlovat. Třeba fotoaparátem, kterým je možné ulovit i něco tak nehmotného, jako je nálada. Mám radši knížky než filmy podle knížek (těm se většinou vyhýbám), protože jakmile se podívám na film, přijdu o tu volnost, kdy si můžu všechny a všechno v knize představovat aspoň částečně podle sebe (to dá rozum, že když je hrdina modrooký blonďák, nepředstavíte si ho jako hnědookého Afroameričana). Stejnou volnost vám chci dopřát i já, takže dnes do fotek nebudu kecat. Prostě je na sebe zkuste nechat působit. Třeba to s vámi něco udělá, třeba ne. Všechny spojuje takové moje opojení tím, co tvoří svět kolem mě. Snad to nebude znít moc pateticky, ale napadá mě: možná to není náhoda, že jsou si slova "malovat" a "milovat" tak podobná.
Lenka Faltejsková
Jak se vybarvili
Po prosincové černobílé sérii jsem nechala ty hříšníky z města Pražského vybarvit. A vybarvili se skutečně řádně a zábavně. Až budu jednou vyplňovat nějaký další dotazník s kolonkou "zájmy a záliby" (což je, bohužel, dost nepravděpodobné), těším se, že napíšu "pozorování lidí". A možná dodám "oblečených do situací", jenom pro jistotu.
Lenka Faltejsková
Podobenství o ledu
Stejně jako byl led na začátku vodou, i tahle dobrodružná pouť až na konec cesty začíná na hladině.
Lenka Faltejsková
Ospalá
Ospalá (nedělní rána)
Lenka Faltejsková
L: Lovestory (blog na jedno písmeno)
Lepá letuška Lucie lenoší. Leží, lelkuje, listuje Literárním labyrintem. Líbezná, ladných linií, lascivní. Lucie – laň, labuť. Léda. Lapila Libora. Libor loudí Luciinu lásku, luxuje, leští, loupe lilek.
Lenka Faltejsková
Člověčina
Lidi mě hodně baví. Malí, velcí, tlustí, hubení mladí, staří, veselí i smutní. No jo, smutní taky. Procházím ulicemi a koukám se. A vidím věci. Teda lidi. Ne, oprava, lidi, jak dělají věci. Nebo je případně nedělají. Každopádně ale nenudí. Přiznám se, že občas jim podsouvám myšlenky, které, chudáci, třeba ani nikdy neměli, ale to je na tom právě nejlepší, je to vlastně taková hra. Někoho vidím a začnu si představovat: odkud jde, kam jde, proč tam jde, proč odešel, za kým jde nebo od koho odešel, proč se zastavil a za kým se ohlédl. Dívá se na hodinky, protože spěchá? Nebo na někoho čeká? Nebo má jenom rád přehled... Někdy mi trochu napovědí, jindy je to jenom na mně. Ale to je právě ta zábava!
Lenka Faltejsková
Přání - fotomatiné
Tématu "přání" jsem se lekla, trochu svádí k banalitě, ale když má tedy fotomatiné to první výročí... Svá soukromá přání si nechám pro sebe (když to člověk vykecá, prý se nevyplní), místo toho na dnešní menu zařazuji přání pro vás.
Lenka Faltejsková
Cit pani Lenky pro sníh
A je vymalováno. Nabíleno. Zůstala mi dětská radost z prvního sněhu (dobře, možná to je trochu infantilní). "Jé, venku nasněžilo," volám nadšeně každý rok, když se ráno probudím a s dětmi tisknu nos na sklo. My, dospěláci, samozřejmě spojujeme sníh se spoustou otravných věcí, jako jsou mokré nohy, zácpy na silnicích, odhrabování sněhu z chodníků a kdovíco ještě. No ale stejně... S dovolením jsem si část názvu vypůjčila ze své oblíbené knížky.
Lenka Faltejsková
Janino VV
Budík na nočním stolku začne pozitivním tónem oznamovat začátek nového dne. Vzápětí dostane ránu. Uraženě zmlkne a nevraživě sleduje Janu Veselou, která se ještě chvíli rozkošnicky mazlí s peřinou. Náhle otevře oči a nakrátko strne. Dnes je den D. D jako důležitý. Pak taky Z jako zvláštní, V jako výjimečný.
Lenka Faltejsková
Svět očima pana T.
Pana trubce jsem přistihla v pondělí na zahradě, sice už je skoro po hostině, ale přece jen ještě neodnesli všechny zbytky ze stolu, tak se přiletěl trochu nadlábnout. Včely, ty necity, nepotřebné trubce na zimu z úlu vyženou a ponechají je živlům na pospas. Ti se pak snaží vytřískat z toho co nejvíc. Dokud to jde. Vlastně tak trochu jako my, lidi.
Lenka Faltejsková
V Čarokraji
Nejspíš každý má nějaké to místo, kde je mu dobře, kam se občas schová, kam se těší, kam si chodí trochu uklidit v hlavě, aby v ní neměl nepořádek. Vezmu vás sebou na to moje místo. Do Čarokraje. Nemá žádné hranice, je všude a nikde, voní. Hladí. Je.
Lenka Faltejsková
Je libo zvěřinu?
Do lesa na lov můžete vyrazit různě: buďto se střelnou zbraní, posilněni borovičkou, to pokud ujíždíte na vycpaných hlavách na stěně (omlouvám se, ale mně to stejně připadá divné, zdobit si obydlí mrtvolami), anebo například s foťákem, stativem, nějakou tou fotovýbavičkou a termoskou teplého čaje. Ten druhý způsob je pro ulovená zvířata rozhodně příjemnější, navíc fotky na zdi mi připadají lepší než ty hlavy. Petr Čunderlík, fotograf (a mimo jiné i bloger iDNES), který se na zvířata specializuje, mě shovívavě vzal na jednu takovou výpravu s sebou, konkrétně do Bavorského lesa, který skýtá vzácnou možnost fotit některá zvířata v přirozeném prostředí, byť v oboře. Petrovy výborné snímky najdete zde: http://www.petrcunderlik.cz/. Mé úlovky čekají v tomto blogu. Takže: halali!
Lenka Faltejsková
Hořkosladká
Stojím u okna a dívám se ven, do zahrady zasypané spadaným listím. Při každém výdechu se na skle objevují zamlžené loužičky, do kterých někdy jako malé dítě kreslím prstem. Mám velkou zahradu, starou a krásnou, ale je to spíš zásluha těch, kteří vilu obývali přede mnou. Já jen pokračuji v tom, co bylo kdysi započato. Hned za zahradou začíná les, z druhé strany domu je menší louka, kterou nikdo neseká a v létě je plná zvonků a kopretin. K vile vede široká příjezdová cesta lemovaná lipovou alejí. Ty stromy jsou nádherné a majestátní, stejně staré jako můj dům a zahrada, nad nimiž jako by držely němou stráž. Teď je cesta zapadaná listím, ale mně to nevadí, mám tenhle šustící a voňavý koberec ráda a kromě Berty a Karly, které pečují o skleník, sem stejně nikdo jiný nechodí, jen občas někdo přijede pro květiny a jednou týdě se zastaví pan Mácha, který u mě zastane všechny údržbářské práce. Přes týden si zapisuji, co je potřeba, pak mu seznam odevzdám a on si poradí.
Lenka Faltejsková
Se dějou věci (neuvěřitelná story pana Racka)
Představte si: jdete úplně normální Prahou, po zcela normálním nábřeží naprosto normální Vltavy. Zastavíte se u všedně normálního zábradlí a normálně se díváte na vodní ptactvo u absolutně normální Novotného lávky. A NAJEDNOU - najednou koukáte, jak se z normálního stane zvláštní (takové dny jsou moje nejoblíbenější), až lehce neuvěřitelné. Hladina se vás pokouší zaujmout, ptáci spolupracují, dokonce i slunce a okolní budovy v tom jedou. Takové soukromé představení (protože ti lidi, co se občas zastavili vedle mě, fotili jen panorama s Pražským hradem nebo hodili dolů nadrobený rohlík, počítám, že to asi neviděli). Vltava briskně vystřídala hned několik stylů, komiks, olej, akvarel, roztavené zlato. Prostě pecka! V hlavní roli: pan Racek. P.S.: Nevěřícím Tomášům a jiným nevěřícím (psy nevyjímaje) - ne, ty barvy jsem tam nepřidala v následné postprodukci, takhle to v tu chvíli vypadalo.
Lenka Faltejsková
Má barevná jitra
Už k tomu ani nebudu psát dlouhý úvod, protože ranní obdivování krajiny jsem tu vyzdvihovala hned několikrát. Teď na podzim je to zvláště dobré, a to ze dvou důvodů: jednak jsou nejkrásnější barvy za celý rok, jednak slunce vychází milosrdně pozdě. Tak tedy prosím, pár chvil na louce a na poli místo v teplých peřinách (i když to má taky něco do sebe, já bych to nejraději zároveň).
Lenka Faltejsková
Svatební košile (fotomatiné)
Kytici Karla Jaromíra Erbena jsem poprvé četla jako malé dítě a už tenkrát mě fascinovala, podobně jako třeba Hutkovy balady nebo, nechoďme pro příklad daleko, pohádky. Všechno to má společný prvek, který tím prolíná: morbidnost. Je tam. Kdyby ty Karlovy básně byly ale jen morbidní, rozhodně by to nestačilo. Ony totiž mají zvláštní poetické kouzlo. Protože jako téma byla vyhlášena právě Kytice, pokusila jsem se o Svatební košile. Největším přítelem focení je čas, mě ale celý měsíc pronásledoval nečas a nevkusně mnoho práce, takže jsem nestihla udělat fotografie tak, jak jsem měla původně v plánu. Vytvořila jsem "Košile náhradní". Snad přece jen nebudou marné. Báseň je dlouhá, proto zařazuji jen úryvky, ale jistě všichni znáte nebo si snadno vyhledáte (na Googlu nebo v knihovně, komu je co milejší).
Lenka Faltejsková
Ptákoviny
Zoo nejsou jenom gorily a sloni. Já se tentokrát zaměřila na ptactvo, aby mu nebylo líto, že je opomíjené a málo obletované (i když upřímně, to obletování by si snad mohlo zařídit samo, ne?).
Lenka Faltejsková
Praha (ne)smyslná
Někdo ji nazývá matkou měst a srdcem Evropy, někdo milenkou a někdo zas děvkou, zlatou, stověžatou. Staré město dýchá geniem loci, stačí trochu nasát atmosféru, co visí ve vzduchu v tajuplných průchodech, které vás kolikrát zavedou do neznámého koutu a páchnou zatuchlou močí (komu to nejde, může předtím nasát trochu povzbudivého moku, to by mělo pomoct - ke vstřebání atmosféry, i k močení). Jasně že bez turistů a idiotských suvenýrů by jí to slušelo víc, ale i tak můžete vidět, slyšet a cítit mnoho. Praha je smyslná, i když je plná nesmyslů.
Lenka Faltejsková
Rána
Ránu můžete dostat a leckdy stačí jen málo, ránu můžete mít (ne, to nebývá lichotka), ránu můžete utržit, například v líté vřavě na bitevním poli, rány si můžete dokonce lízat, i když to asi nemá nejlepší chuť, ránu můžete slyšet a obvykle vám u toho zalehnou uši nebo se aspoň pořádně leknete. Ale já vás nebudu bít, hanět vám dnešní textilní výběr, nebudu vás párat mečem, olizovat a dokonce ani nebudu dělat kravál. Já vás vezmu s sebou sem k nám a ukážu vám, jak krásně se tu dá vstávat.
Lenka Faltejsková
Už ani kapku! Nebo jo?
Tento fotoblog věnuji jako útěchu zejména těm, kteří trpí pod jhem prohibice. Možná vás pobouří, že místo lihu nabízím jen obyčejnou vodu, ale abyste věděli, zas tak úplně obyčejná není. Když se podíváte trochu blíž, objevíte v těch kapkách poschovávané malé vesmíry. Nebo si zkuste představit, že máte každé ráno na zádech kapky velké jako vaše hlava. Prostě není voda jako voda.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
