Lenka Faltejsková
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x
Lenka Faltejsková
Rána
Ránu můžete dostat a leckdy stačí jen málo, ránu můžete mít (ne, to nebývá lichotka), ránu můžete utržit, například v líté vřavě na bitevním poli, rány si můžete dokonce lízat, i když to asi nemá nejlepší chuť, ránu můžete slyšet a obvykle vám u toho zalehnou uši nebo se aspoň pořádně leknete. Ale já vás nebudu bít, hanět vám dnešní textilní výběr, nebudu vás párat mečem, olizovat a dokonce ani nebudu dělat kravál. Já vás vezmu s sebou sem k nám a ukážu vám, jak krásně se tu dá vstávat.
Lenka Faltejsková
Už ani kapku! Nebo jo?
Tento fotoblog věnuji jako útěchu zejména těm, kteří trpí pod jhem prohibice. Možná vás pobouří, že místo lihu nabízím jen obyčejnou vodu, ale abyste věděli, zas tak úplně obyčejná není. Když se podíváte trochu blíž, objevíte v těch kapkách poschovávané malé vesmíry. Nebo si zkuste představit, že máte každé ráno na zádech kapky velké jako vaše hlava. Prostě není voda jako voda.
Lenka Faltejsková
Náznaky - fotomatiné
Škoda, že to nejsou naznaky, fotosérii válejících se figurantů by nebylo tak těžké dát dohromady (protože kdo by se občas nerad hodil naznak, že). S nÁznaky to bylo o poznání horší, zvlášť protože poslední dva týdny pracuju, až se ze mě kouří, takže mi na focení téměř nezbýval čas, což jsem málem nepřežila. Bohužel jsem dosud neobjevila zábavnější způsob vydělávání peněz, než je práce. Ale dobře, přece jen se pokusím něco naznačit.
Lenka Faltejsková
Rozmarné léto v kopcích a na plovárně
... která je shodou okolností v Alpách. Konkrétně jde o jezero Grubsee blízko Garmisch-Partenkirchenu, ale na tom vlastně moc nezáleží. Zkrátka jsme se šli projít a narazili na tohle neuvěřitelné místo s vančurovským nádechem. Snad to bylo i tím, že jsme se tam zatoulali navečer, kdy se celá plovárna zahalila do soumraku a ticha, snad to dělaly ty převlékárny a půjčovna loděk, anebo možná obloha rozpuštěná ve vodní hladině, hory, které se zvedaly za lesem jako kulisa, kterou omylem postavili k jiné scéně, než měli. Každopádně já pořád čekala, kdy se objeví pán s knírem v pruhovaných modro-bílých plavkách. Nebo možná nějaká Magda Vašáryová na bicyklu, s těmi nekonečně dlouhými vlasy, která by si odložila a vzápětí se ponořila do oblohy. Ale nakonec jsem za čekání byla odměněna - uviděla jsem koupající se rusalku! A mimochodem, tenhle blog doporučují čtyři očaři z pěti - zelená je totiž barva příznivá pro váš zrak!
Lenka Faltejsková
Kdy je samota příliš hlučná (fotomatiné)
Přemýšlela jsem o tom (pozor!). Poddruhů samoty je opravdu hodně. A rozdíl mezi samotou dobrou a samotou zlou, spočívá především v tom, jestli jsme si ji vybrali, nebo nás zákeřně přepadla ze zálohy. Ona umí být lákavě klidná až svůdná, inspiruje, přeje zamilovaným i umělcům, ale taky může hodně zabolet, zranit, zničit. Je to mrcha. Taková andělská mrcha.
Lenka Faltejsková
Všichni to maj doma
Když chcete fotit pokud možno něco jiného, než fotíte jindy, a zrovna se nemůžete vypravit na Ukrajinu nebo do pouště, když jste uvázaní doma, musíte se porozhlédnout tam. Berete do ruky různé předměty, zkoušíte je "sejmout", ale pořád to není ono. Dostavuje se nespokojenost, taková pomalá otrava, která se šíří organismem. Ale pak... na to úplnou náhodou kápnete. A začnete se náramně bavit.
Lenka Faltejsková
Nebuď balík!
Jestli čekáte něco šokantního, tak bohužel, to jenom Faltejsková zase lítala po poli. ALE!! Nemyslete si, že to bude to samé. Protože je to pořád jiné, každý týden, každých pár metrů, s každým počasím, s každou denní dobou. Zelené zezlátlo a zhnědlo a tam, kde jsem si ještě před týdnem rozdírala nohy na strništi cestou k balíkům, to teď čpí hnojem (dokonce bych se nezdráhala konstatovat, že to smrdí, někdy je to vážně síla), to je ten koloběh (případně poloběh). Takže dnes se podává: červencové pole(va?).
Lenka Faltejsková
Já, LF, blogger (fotomatiné)
To dnešní společné fototéma bylo opravdu zapeklité (Aretto!). Je celkem složité a časově náročné vyfotit sama sebe, například ostří se dost blbě, když se v objektivu nevidíte. Následuje stisknutí odložené (myslím časově odložené, nikoli zabordelené pod hromadou suti, i když... ) spouště, úprk na zvolené stanoviště, pokus o relativně inteligentní výraz (individuální, v rámci možností daného jedince), zatáhnout břišní svalstvo, nebo spíš to, co je na něm navíc, a pak už se ozve cvaknutí. Pak rychle zpátky, kontrola na displeji, samozřejmě to vůbec nevyšlo, takže znova. A tak pořád dokola. A to nemluvím o zvětšení snímku, tím pádem i sebe, na monitoru počítače, to je pro mnohé z nás fáze nejtěžší. Nakonec z toho přece jen něco vypadlo, vyhřezlo a vylíhlo se. Ale příště už radši zas o někom jiném!
Lenka Faltejsková
Pole(chtání)
Já za to nemůžu, to ta krajina. Ona mě prostě pořád provokuje, to ona si pokaždé začne. Jdu nebo jedu a najednou ji VIDÍM (myslím doopravdy, ne jenom tak normálně, obyčejně, ne jenom tak napůl). A i když si pokaždé opakuju, že už jí na to neskočím, stejně mě vždycky znova nachytá. Láká mě, přitahuje, šimrá, fascinuje, rozechvívá, čaruje, dýchá a vytahuje se svou nádherou. A když řeknu, že tentokrát to bylo vážně naposledy, ani se za mnou neotočí, protože stejně ví, že zas přilezu. Dnes tedy pole 100x jinak.
Lenka Faltejsková
Tam dole
Tyhle výpravy do světa mrňousků mě baví čím dál víc. Je to jako kdybyste sehnali kouzelnou pilulku, po které se zmenšíte na velikost menší než malou (tedy jestli se tomu pak dá vůbec říkat velikost). A pak už se můžete procházet džunglí obří trávy a rostlin a schovaní za stéblem pozorovat fascinující titány hmyzí říše.
Lenka Faltejsková
Sbalte ji na náhrdelník
Chcete dobýt (neplést s "dobít") srdce nějaké dámy, leč neumíte tepat verše a vaše finanční situace je nevalná? Nevadí, pořád můžete zabodovat. Zkuste to s náhrdelníkem nebo jiným šperkem. Ty z následující kolekce jsou k mání vesměs ráno, co kus, to unikát, cena zaručeně potěší mužská srdce: stačí si trochu přivstat. A podle mě je úspěšnost poměrně vysoká. Jo a hlavně nezabíjet pavouky!!!
Lenka Faltejsková
Červnové červenání (fotomatiné) - Vlčí
Napadlo mě fotit třešně a jahody, ale nakonec jsem je radši snědla. Napadlo mě fotit akty, ale červenání dosahovalo takové intenzity, že byly fotografie červené úplně celé a nic na nich nebylo vidět. Vyfotila jsem červeného trabanta. Ale nakonec vyhrály máky. Lidé z blízkého okolí zaskočeně sledovali, jak se Faltejsková objevuje v různých denních hodinách na okolních polích, plazí se mezi obilím, uléhá do kopřiv a bodláčí, střídavě nadává a usmívá se jako blázen. A pak se vrací domů, obvykle mokrá, obalená svízelem, a v patách jí hopkají zajíci, srnky a jiná polní havěť (no dobře, to už kecám).
Lenka Faltejsková
Přespolní
Těžko si u nás představit krajinu bez polí. Těm chci věnovat i dnešní fotoblog. Cesta mezi poli s obilím, mezi kterým svítí chrpy a vlčí máky, pro mě znamená synonymum léta. Samozřejmě se hodí, když je doprovodí vkusně načechraná obloha a nějaké to slunce. Pozorovala jsem srny, které se po poli prohánějí. Viděli jste to někdy? Vyskakují v obloucích nahoru a dolů, vždycky se na chvíli utopí v tom lánu a vzápětí se vymrští v novém akrobatickém oblouku. Vlastně to vypadá celkem komicky, podezírám je, že je to tak trochu baví, že si to užívají. Nuže, vzhůru do polí, někdy si zkuste trochu zaskotačit i vy!
Lenka Faltejsková
Po dešti
Chvíli prší, chvíli svítí sluníčko. A někdo mi na zahradě rozsypal perly, tak jsem se je pokusila sesbírat.
Lenka Faltejsková
Vášeň a plameny
Noc je vyhrazená vášni, to zpívala už Patti Smith. A že od vášně není daleko k plamenům, to zas potvrdí leckterý pyroman. Sobotní noc na hradě Šelmberk patřila obojímu, vášni i plamenům. Tak se nechte nakazit (anebo si aspoň pusťte Ohníčky Martina Krause).
Lenka Faltejsková
Zdálky a zblízka - Fotomatiné
Je velký rozdíl, jestli se díváte na věci zblízka, nebo zdálky. Protože pokaždé je vidět něco úplně jiného.
Lenka Faltejsková
Ráno (není opar jako opar)
Udělala jsem to. V sobotu jsem si nařídila budík a vstala ve čtvrt na šest, nalila do sebe nezbytný hrnek čaje a vyrazila. A věřte mi, ráno se venku "dějou věci". Je to něco docela jiného, než když se ženete s ještě nerozlepenýma očima za prací. Když se totiž zastavíte a ty oči pořádně otevřete, bude vám odměnou dechberoucí probouzení krajiny. Všude vládne hladivé ticho, jen ptáci jsou vzhůru, machrují na holky a potenciální soky. Nad každým rybníkem se válí bílá mlha a rusalky se zdají na dosah, jakoby se smíchem odběhly teprve před malou chvílí. Ta ranní krása musí roztavit i srdce zavilého cynika (tedy pokud se dokáže povznést nad číselný údaj na hodinkách). Tak až váš jindy nerudný šéf přijde ráno do práce s fotoaparátem (nebo i bez něj) a lehce přihlouplým úsměvem na tváři (jako se vracím já, i když šéfuju jenom Faltejskové), a zasněně vám oznámí, že vstával v pět, nemějte strach, nemusíte volat do blázince.
Lenka Faltejsková
Neodolatelná (kousek krajiny k odpolední kávě)
Je ještě teplá, dnešní, ráno jsem vyběhla do polí, přičemž jsem si opět pořídila blátové odlitky bot i kalhot, ale když ona mi ta mrcha nechce dát pokoj. Je tak nádherná, že mě pokaždé dostane. A když se z lovu vracím domů, trochu přihlouple se usmívám a je mi úžasně. Tak možná se to dá trochu přenášet i přes fotky.
Lenka Faltejsková
Budiž světlo
V sobotu jsem se byla projít, abych si trochu pročistila hlavu. Nebe nestydatě předvádělo své půvaby a já se nechala nachytat a žasla nad tou krásou. A zatímco jsem se kochala, nebe se nenápadně zatahovalo, takže jsem najednou zjistila, že mám nad hlavou obrovský černý baldachýn s dešťovými záclonkami na kraji. Chtěla jsem to zabalit, ale v tu chvíli jsem zahlédla srnce, který se tvářil, jako že o mně vůbec neví. Pochopitelně to dělal naschvál, a jakmile jsem se pracně přiblížila na vzdálenost, aby mělo smysl zmáčknout spoušť, zařval (oni fakt hrozně řvou) a vzápětí zmizel. Tak zase nic. I když něco přece. V tu chvíli totiž z té černé duchny nahoře vystřelilo pár neposedných zlatavých podvečerních paprsků, které dělaly divy. No a než jsem se dostala domů, obloha už byla zase modrá.
Lenka Faltejsková
Jaro mezi rybníky
Dnes vás zvu na procházku kolem dvou rybníků na Neveklovsku, Chlebského a Dunávického. Jaro se letos předvádí o sto šest a za chvíli už bude všude zeleno a rozkvetlo, ale teď je ten krátký mezičas, kdy u rybníka vévodí odstíny modré, šedé a hnědé. Doufám, že vy, kdo musíte sedět někde zavření (ať už v kanceláři nebo v base), si to touhle cestou aspoň trošičku vynahradíte.
Lenka Faltejsková
Ostrůvky (aneb Dělám vlny)
Pole se skloňuje podle vzoru moře a není to náhoda. Ono to vlastně takové malé moře je. A v moři stojí ostrůvky (aspoň tam, kde měli "kultivátoři" rozum a ponechali remízky). Tak jestli chcete, vezmu vás s sebou na dnešní plavbu.
Lenka Faltejsková
Když je čas hříbat
Příroda se vytasila s nádherným jarem a k němu vydala povel: Teď se bude plodit! Zvířata se do toho s vervou pustila. U lidí to naštěstí není vázáno na jaro, nýbrž na zralou úvahu (případně spoustu dalších věcí, například na nezralou úvahu, selhání antikoncepce a podobně). Naštěstí je kolem mláďat dost, takže je pořád co obdivovat a nad čím se rozplývat, vydávat lehce dementní zvuky a plesat. Konkrétně hříbata bych nominovala do první desítky těch nejlegračnějších a nejskotačivějších.
Lenka Faltejsková
Dnešní menu: kostel a krajina s oblohou
Je tak nádherně, že jsem neodolala, a vyrazila... na hřbitov. Kam taky jinam, když všude vůkol pučí jaro jako zběsilé, že? Dobrá, přiznám se, že hlavním důvodem nebyla morbidní fascinace (i když trochu mě to stejně bere), ale nádherný kostel Chvojínek, který leží ve stejnojmenné obci nedaleko od Neveklova (a taky od našeho domu). Některým z vás bude možná připadat povědomý, to protože se zde částečně natáčel film Kytice. Je to další z mnoha nádherných míst tady na Neveklovsku a Benešovsku, tak se nechte okouzlit.
Lenka Faltejsková
Co všechno odnesl čas (fotomatiné)... LF
Původně jsem k tomuhle tématu chtěla nafotit makra svého obličeje a těla, ale nejsem fotogenická, asi to nemám ve fotogenech. Nevadí, už jste asi odhalili, že mám zálibu v unavených, opotřebovaných a odložených věcech, zajímá mě, jaký mají za sebou příběh, co předcházelo tomu, že se octly na jeho konci. Na prvních dvou fotografiích je jeden smutný starý dům v Praze na Kampě, na ostatních nádherný rozpadající se zámek Chotýšany (kterému se budu věnovat ještě jednou v brzké budoucnosti). Při phledu na ty sladkobolné trosky si můžete zkusit představit, co se tm asi dělo dřív, jako to dělám já. Co všechno odnesl čas. P.S.: Omlouvám se za opožděné komentáře, ne že bych byla momentálně zaostalá, ale jsem s dětmi na horách, takže se za vámi dostanu jen párkrát na skok.
Lenka Faltejsková
Holka modrooká, nesedávej u potoka
Svítání v lese u potoka, když je všude kolem ticho, jen ptáci jsou z toho na větvi(ích) a snaží se sbalit nějakou holku. Mezi stromy porostlými břečťanem se plazí cáry mlhy a člověk tak trochu čeká, že se zase stane něco zvláštního. Tak to bylo to první ráno. To druhé, dnešní, svítilo slunce, čas kouzel pominul, ale mě zlákalo šumění vody, která se nezadržitelně žene vpřed, protože už se nemůže dočkat dovolené u moře.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
