O Karolíně, která měla jít radši na zmrzlinu

Dvanáctiletá Karolína si urovnala košíčky polstrované podprsenky s push-up efektem, přetřela si rty leskem a do podpaží nastříkala štědrou dávku deodorantu. Vyslala do zrcadla vzdušný polibek a opustila školní toalety s vědomím, že vypadá dokonale. Úzké bokové džíny dokonale obepínaly postavu, krátký pružný top dával vyniknout vosímu pasu, nad nímž se dmuly již zmíněné vycpávky podprsenky.  Tmavě plavé vlasy prosvětloval platinový melír, rysy v obličeji zvýrazňovalo slabé nalíčení. Máma říkala, že do školy jen s mírou.

Karolína Stoklasová byla nepsaná královna školních hodeb, otáčeli se za ní i deváťáci, a to byla jenom ze sedmičky. Dokonce se přesvědčila, že když se zvonivě zachichotá a zamává řasami, uvádí to do rozpaků nejednoho učitele. Kdykoli chtěla někam jít nebo potřebovala něco zařídit, mohla si vybírat, kterou ze spolužaček vyznamená svou vzácnou přízní nebo pověří úkolem. To všechno považovala za samozřejmost. Někteří lidé jsou zkrátka výjimeční a takoví si zaslouží uznání a přízeň svého okolí. Dobře věděla, že jediné, na čem v životě ženy doopravdy záleží, je štíhlá postava. Její matka jí zásady  střídmého a nízkokalorického stravování vtloukala do hlavy už odmalička. Už s ní obešla několik castingů, u prvotřídního fotografa pořídily profi fotobook, dokonce se ve svých dvanácti mohla pochlubit účinkováním ve dvou televizních reklamách! Jak říkala paní Stoklasová, svět patří připraveným. A ona rozhodně připravená byla. Plyšové medvídky už přede dvěma lety nahradila dotykáčem, vodovky vystřídala pestrá paleta očních stínů a laků na nehty. Chůzi v botách na podpatku vypilovala téměř k dokonalosti, objektivům fotoaparátů se dávno naučila nastavovat tvář v tom nejlichotivějším úhlu, i když šlo třeba jen o školní besídku.

Uvědomovala si, že vypadá o několik let starší, a byla na to pyšná. Ale ta nejúžasnější věc se stala právě včera. Deváťáci ji pozvali do kina. Byl to nějaký akční film, který ji absolutně nebavil, o to ale samozřejmě vůbec nešlo. Protože s nimi tam šli i kluci ze střední! A hlavně ON. Nedostižný Michal Kalina. O tom snily skoro všechny holky ve městě. Vzhledem k tomu, že mu bylo osmnáct, se zdálo, že jí a jejím spolužačkám bohužel nic jiného než snění nezbývá, ale právě včera se to stalo. V kině ji pozval na rande!!! A to se má odehrát už zítra. Doma si připravila, co si vezme na sebe, představovala si, co asi na tom rande budou dělat. Půjdou se projít? Nebo do cukrárny?

Když přišla domů a chystala si do batohu věci do školy na další den, vypadl z něj složený čtvereček papíru. Karolína ho rozevřela, aby zjistila, co je uvnitř. Stálo tam:

Karolíno, jsi moc hezká,

nechceš jít na zmrzku dneska?

Martin

Blbeček, pomyslela si. Proč bych měla chodit na zmrzlinu s klukem ze třídy, když můžu jít s Michalem, kvůli kterýmu všechny holky šílí? Zmuchlala básničku a zahodila. Pak si vlezla do postele, ještě chvíli si představovala, jak jí asi zítra Michal řekne, že ji miluje, a nakonec spokojeně usnula.

Konečně nastal den D a hodina H. Michal na ni čekal v šest před domem, jak se domluvili. A byl tak krásnej! Rodičům namluvila, že jde spolužačce vysvětlit poslední látku z matematiky. Protože byl pátek večer, nijak zvlášť je netrápilo v kolik se dcera vrátí, takže měla čas až do devíti.

Když se na ni Michal usmál, podlomila se jí kolena. V duchu už viděla, jak je všichni obdivují jako nejkrásnější pár. Vzal ji do parku. Už se šeřilo, když spolu usedli na lavičku. Michal vytáhl z kapsy u bundy placatici. "Vzal jsem s sebou něco k pití. Dej si." Jakmile ale polkla, pochopila, že to není jen cola. Ale trochu se napila, aby nevypadala směšně. Rum jí vůbec nechutnal. "Už nechceš?" podivil se trochu dotčeně, přesto ochotně vypil zbytek. Pak se k ní sklonil. Představovala si tuhle chvíli snad tisíckrát, přesto ji první opravdový polibek zklamal. Páchl rumem a cigaretovým kouřem. Možná se jí to ale začne líbit až časem, v dívčích časopisech se koneckonců dočetla, že se sexem to tak je, tak proč ne s líbáním? Michal ji zvedl z lavičky. "Pojď, kotě, najdeme si nějakej tichej koutek."

Nebyla si jistá, na co přesně, ale nechala se vzít kolem ramen a vést. Tichý koutek se objevil vzápětí, mezi zdí, která park ohraničovala, a hustým vzrostlým keřem. To už byla skoro tma. Michal ji vtáhl do toho černého prostoru a znovu ji začal líbat. Pořád nic moc. Poslušně držela a doufala, že to rychle skončí. O to víc ji vyděsilo, když jí vklouzl rukou pod tričko. Pokusila se mu ji jemně vytlačit, ale nepodařilo se. Naopak, jeho prsty o to vehementněji šmátraly všude, kde se dalo. Brzy pronikly pod pěnové košíčky podprsenky. Karolína se otřásla odporem. "Michale, nech toho, přestaň!" Jako by ale neřekla vůbec nic. Začala se bránit, jenže on byl pochopitelně silnější. Povalil ji na zem a vyhrnul jí sukni do pasu. "Ne, ne, dost," vzpouzela se. Nahlas se křičet neodvažovala, protože kdyby ji takhle někdo viděl...

Vtom se z ní Michal zvedl. Zaplavila ji úleva. Konečně. Neublíží jí. Když se však odvážila otevřít oči, které do té chvíle v hrůze zavírala, zjistila, že si jen rozepíná kalhoty. Z hrdla se jí vydral přidušený výkřik, když spatřila to, na co její oči rozhodně nebyly připravené. Vzápětí ji znovu zavalil. Zděšením bez sebe se mu snažila vymanit, uhýbala rumovému odéru, který jí dýchal do obličeje.

"Samíku!" ozvalo se náhle ze tmy. Následoval psí štěkot. Pak šelestění v podrostu. A Michalův výkřik.

"Jau! Do prdele! Ten hajzl mě kousnul! A do prdele! Jau, au, au!"

Vzápětí se Michal s nářkem svalil na stranu.

Karolína byla sice napůl ochrnutá strachy, ale na nic nečekala. Vyškrábala se na nohy a rozběhla se pryč. Hnala se jako o život parkem, pak po ulici až k paneláku, kde bydleli. Teprve když se za ní zavřely dveře od bytu, které okamžitě zamkla, trochu se jí ulevilo. Zamknula se v koupelně a tam se hodně dlouho sprchovala, vydrhla si kůži až do krve. Pak se potichoučku odebrala do svého pokoje. Ležela v posteli a dlouho nemohla usnout. Před očima se jí pořád promítala ta hrůza z parku. Nakonec ji něco napadlo. Vylezla z postel a zašmátrala pod ní. Nakonec nahmatala krabici, kterou hledala. Vytáhla z ní dávno odložené plyšové medvídky, kočičky a opici. Obložila si jimi postel. A teprve pak, když se znovu zavrtala do peřin, obklopená těmi chlupatými tělíčky, podařilo se jí konečně usnout.

Spala tvrdě jako dítě, kterým si ve svých dvanácti zaslouží ještě chvíli zůstat.

Fotografii k článku jsem si vypůjčila z Wikipedia a Wikimedia Commons od uživatele Chris 73, je volně dostupná na //commons.wikimedia.org/wiki/File:Doll_in_Akihabara_window.JPG pod licencí creative commons cc-by-sa 3.0 .