Harlekýn počesku (aneb Vyměňme stetsony za rádiovky!)

Každá trafika je zavalená srdcervoucí romantikou z USA o bohatých kovbojích-rančerech a chudých servírkách, případně sekretářkách. Nebylo by však počinem vpravdě vlasteneckým převést tuto americkou lásku do českého kontextu? Pokusila jsem se zhruba držet harlequinovské šablony a obvyklého sledu romantických událostí, abyste z toho měli ten pravý romantický požitek.

LÁSKA MEZI STÉBLY SLÁMY

Jarmila pracovala jako servírka v hospodě velmi nízké cenové skupiny. Od rána do večera se otáčela mezi stoly v páchnoucím zakouřeném lokále, roznášela pivo a kořalku zarostlým a stejně tak páchnoucím štamgastům, utírala polité stoly, myla zažloutlé pisoáry a drhla pozvracenou podlahu. A kolik přitom musela vytrpět oplzlých pohledů, obhroublých gest a nechutných návrhů! Jenže jiná práce nebyla a Jarmila nemohla odejít za lepším, musela se starat o svou starou nemocnou matku.

Byla to kráska k pohledání, své srdéčko však uzamkla na dva západy a klíč dávno zahodila. Od té doby, co Mirek... Dala mu svou lásku a chtěla mu dát i nejdražší poklad svého ženství, už se v duchu viděla jako matka jeho dětí. To všechno se však zbortilo jak domeček z karet, když šla ven odnést z hospody zbytky prasatům a přistihla ho, jak si to za popelnicemi rozdává s macatou kuchařkou Ditou, ještě ke všemu vdanou! Byla to krutá rána, ale Jarka to vzala jako životní lekci. Pochopila, že kdo chce v dnešním nelítostném světě přežít, musí se za každou cenu před takovou bolestí chránit. Proto se rozhodla, že už nikdy nikoho milovat nebude. Pokud se někdy vdá, bude to jen a jedině pro peníze.

Byl velmi chladný listopadový večer, když se dveře lokálu otevřely a v nich se objevil cizinec. Všechny oči se upřely na něj, protože ve Vepřekovicích vídali cizince jen málokdy. Mohlo mu být mezi třicítkou a čtyřicítkou, přesto už měl uhlově černé vlasy prokvetlé stříbrem, které mu ale na přitažlivosti nijak neubíralo. Naopak. Čišel z něj zvláštní šarm, tajuplnost a chlapáctví okořeněné životními zkušenostmi. Ten exotický odér zavanul až k Jarce, která rázem odtrhla oči politého ubrusu a zahleděla se na neznámémho. "Dobrý den," pozdravil zastřeným hlasem a ona někde ve svém nitru ucítila zvláštní chvění. "Projížděl jsem tudy a rozbil se mi vůz. Poradíte mi, kde bych si ho mohl nechat opravit? A kde přenocovat?"

"Mladej, jednoho automechanika tu máme, ale teď už bude v lihu. Musíš počkat do rána. Přespat můžeš tak leda ve stodole, tady žádná noclehárna neni," pravil relativně vlídně, leč nesmlouvavě hostinský Sláma.

Cizinec ztěžka polkl, ve tváři však měl zarputilý výraz. "Tak mi natočte jedno pivo." Když mu Sláma přisunul umaštěný půllitr s kalným obsahem, bez mrknutí oka jej vyprázdnil do dna, čímž si získal okamžité sympatie všech přítomných.

Jarmila stála jako uhranutá. Ten neznámý ji zkrátka fascinoval. Pak si však připomněla, že láska přináší jen utrpení. Jen si hleď svých sklenic, vyplísnila se v duchu, ty ti aspoň neublíží. Když však cizince míjela cestou k výčepu, zaslechla, jak si tiše pro sebe říká: "Kde se tady bere taková křehká krása?"

Okamžitě ji polilo horko. Už se na něj ani nepodívala a ukryla se vzadu za výčepním pultem. Cizinec už neřekl nic. Mlčky zmizel tak, jak se objevil.

Když bylo půl dvanácté a hostinský Sláma nekompromisně hodil hadr na pípu, všichni místní se za obvyklého remcání postupně vytratili do svých domovů či přilehlých kůlen, stodol a přístřešků, aby v nich strávili pokud možno nerušenou noc. Jarmila umyla sklenice, vytřela lokál, rozloučila se s hostinským, který měl komůrku vedle výčepu, a vyšla ven do noci. Nijak ji neděsilo, že je tak sama ve tmě a čeká ji ještě cesta domů. Jako dítě chodila na judo do tělovýchovné jednoty Havířovice, takže si s násilníky dovedla poradit. Když ale ušla pár kroků, zarazila se. Stálo tam SUV, které nepoznávala. Vzápětí si všimla, že má zapařená okna. Po bližším prozkoumání se její podezření potvrdilo. Uvnitř někdo je. Ten cizinec. Natáhl se na zadní sedadlo, hlavu si opřel o okno a zřejmě spal. Jenže sotva si to pomyslela, otevřel oči. Chvíli se na sebe dívali a jako by najednou viděli jeden druhému až na dno duše. Jarmila znovu zažila to horké rozechvění a byla si jistá, že něco podobného musí cítit i on. Prostě to poznala. Když otevřel okno, řekla jen dvě slova s třetím na konci: "Pojďte se mnou."

Bez zaváhání uposlechl. Jarmila sama nevěděla, co to do ní vjelo. Ale už se stalo. Dlouho šli mlčky a ona naslouchala jeho horkému dechu, z nějž se ve vzduchu tvořily obláčky páry neuvěřitelných tvarů (srdce, květina, slunce, slon a jiné). Srdce se jí rozbušilo jako splašené, nemilosrdně naráželo do hrudního koše. To asi něco znamená, pomyslela si.

Došli až k nuznému domku na konci vesnice. Jarmila rozechvěle odemkla a uvedla ho do předsíně. V domě bylo ticho, matka spala.  Rozechvěle k němu zvedla oči. "Já jsem Michal," představil se, protože na slušné vychování se rozpomněl teprve nyní. Napřáhl k ní velkou, opálenou, mozolnatou ruku. "Jarmila," pípla a vložila do ní svou malou dlaň, kterou sevřel jako křehké ptáče. V tu chvíli jako by všechno kolem nich přestalo existovat. Zmizela podlaha, stěny, schody do sklepa, dveře do kuchyně i dveře na záchod. Michal se, přitahován neuvěřitelnou silou, sklonil a přisál se k jejím rtům. Nejprve jen jemně ochutnával, olizoval, ožužlával, pak jí pronikl jazykem do úst, do krku a ještě hlouběji. Byla to chvíle mimo veškerý čas a prostor a byla by snad trvala věčně, kdyby se nebohé Jarmile nezačalo chtít na toaletu. Močový měchýř se nedal utišit tak snadno jako svědomí, proto se od Michala konečně odtrhla a vzápětí zmizela v bezpečném úkrytu za oprýskanými dveřmi s panenkou.

Michal pochopil, že potřebuje být chvíli sama, vyšel tedy ven ze dveří a zahleděl se před sebe. Bohužel tu mnoho k vidění nebylo, protože Vepřekovice zalévala neproniknutelná černá tma. Z domu se ozval výmluvný zvuk, signalizující, že Jarmila zakrátko vyjde ven. Vyšla. Připojila se k němu a tak tam stáli, v té katedrále nočního ticha, každý ztracený ve vlastních ztrápených myšlenkách. "Michale," promluvila konečně, nechci, aby sis o mně myslel něco špatného. Já rozhodně nemám ve zvyku vodit si cizí muže domů, natož se s nimi líbat. Nevím, co se to se mnou stalo. Ale nic víc si od toho neslibuj. Jsme dospělí, snad se tedy můžeme rozumně dohodnout, že se budeme chovat, jako by k ničemu nedošlo."

Upřela na něj křišťálově modré oči, které by musel obdivovat, kdyby nebyla taková tma.

"Neměj strach, maličká, já ti neublížím," řekl, a myslel to vážně. Netušila proč, ale věřila mu. Vzal ji za ruku a odvedl zpátky dovnitř. "Nedal by sis před spaním ještě trochu horkého kakaa?" nabídla mu, protože o něm chtěla vědět něco víc, než mu povlékne peřinu kvítkovaným povlakem a rozestele na kanapi v kuchyni. "Rád," souhlasil vděčně. Ani jemu se ještě na kutě nechtělo.

A tak se stalo, že spolu zůstali sedět u kuchyňského stolu, dvě osamělé duše, které se setkaly řízením nevyzpytatelného osudu. Přestože se neznali, oba si někdy nad ránem překvapeně uvědomili, že si vykládají věci, o kterých dosud nikomu neřekli. Jarmila mu prozradila, jak se cítila, když přistihla Mirka s Ditou vzadu za popelnicemi ("Neřád," procedil Michal mezi zuby.), jaké je žít sama s nemocnou matkou, dokonce mu pověděla i to, jak coby osmiletá ukradla v samoobsluze krabičku s prezervativem s jahodovou příchutí, který tehdy mylně považovala za nějakou nedostupnou laskominu. A Michal jí se srdcem na dlani vyprávěl, jak se nechal pohltit prací hlavního agronoma tak, že na vztahy vůbec neměl čas. Dřina ve dne, v noci se sice vyplatila, protože po čase dokázal rozjet vlastní zemědělský statek a dnes patřil k nejbohatším podnikatelům v republice. Jenže k čemu nastřádané miliony, když je nemá komu odkázat? Venku už začínali kokrhat kohouti, když ji vzal za ruku.

Jarmilu zaplavilo neznámé teplo, které prostupovalo celou její bytostí, dokonce i spodním prádlem, tlustými ponožkami a tepláky, do nichž se doma převlékla. Hleděli na sebe v tom vzácném souznění a cítili sílící vzrušení. Žár. Třas. Chvění. Touhu. Když oba ve stejném okamžiku vykřikli, bylo jim jasné, co se právě odehrálo: tantrický sex o síle uragánu.

Zcela vyčerpaní po tak intenzivním zážitku spolu ulehli na nerozestlaný gauč a v objetí usnuli.

Necháme je tedy odpočívat v tom hnízdečku lásky. Vyladěni na romantickou vlnu dokážeme vnímat svět kolem sebe novýma očima.

A když to dobře dopadne, sesmolím pro vás pokračování.