Otázka s vykřičníkem

"Ach bóže, já jsem tak tlustá," bědovala Marcela Veselá před zrcadlem, a vůbec přitom veselá nebyla. Vzápětí se rozhořčeně otočila na manžela, který právě sledoval napínavý motoristický pořad v televizi. "To mi k tomu ani nic neřekneš?!" (ženy, jak známo, dokáží pokládat otázky s vykřičníkem na konci). "Ale nejsi," zněla vlažná odpověď. Příliš vlažná, vlažnější než sekaná v závodní jídelně.

"Dyť ses na mě ani nepodíval!" vzkypěla Marcela.

"No protože se dívám na televizi, no," namítl Ruda na svou obranu chabě, i když mu předem bylo jasné, že tato námitka se zamítá.

"To tě ta televize zajímá víc než já?!" Další otázka s vykřičníkem.

"To víš, že ne." Ruda se s nevolí otočil na manželku, přestože Jeremy Clarkson právě na obrazovce bravurně ponižoval Richarda Hammonda.

"Hele, tady ty špeky," jala se ukazovat Marcela nespokojeně. "A tady, to jsem taky v létě neměla. Vidíš to?"

"Vidím."

"Počkej, to je to tak vidět?" vyděsila se Marcela a neměla daleko k slzám.

"Ale ne, jenom když mi to takhle ukazuješ," uklidňoval ji manžel s hlubokým povzdechem. Pochopil, že dokud se ta záležitost s manželčinými faldíky nevyřeší, nebude klid. A Top Gear je jen jeden. "Marcelko, tak nejsi žádná modelka, ale mně se líbíš taková, jaká jsi. A modelku bych ani nechtěl, dyť co bych s ní dělal?"

"Taková, jaká jsem? Takže se ti líbím, i když jsem tlustá, tos mi chtěl říct?!" Následoval srdceryvný vzlyk, prásknutí dveří a rachocení klíče v zámku u dveří do koupelny.

"Ženský," povzdechl si Ruda zkušeně a zrkušeně zároveň, protože Top Gear měl opravdu rád. Ale i Marcelu, koneckonců to spolu táhli už dvacet let a vychovali dvě děti. Došel ke dveřím do koupelny a zaklepal. "No tak, Marcelko, otevři."

"Dojdi si na záchod nahoru!" zněla velmi hlasitá odpověď.

"Ale ne, já nepotřebuju. Jenom jsem nechtěl, abys byla smutná."

Tentokrát mu bylo odpovědí delší váhavé ticho, přerušované občasným přidušeným vzlykem. Nakonec se klíč pomalu otočil v zámku a ve dveřích se objevila manželčina uslzená tvář.

"Jdi ty," řekl něžně Ruda a otřel jí tváře. Marcela se mu schoulila do náruče. Ruda jí šeptal takové ty věci, co vždycky zabírají a jeho žena postupně jihla a čím dál víc se k němu vinula. "Pojď," dodal tiše a naléhavě nakonec, čemuž se Marcela tiše zachichotala a vzápětí oba ruku v ruce zmizeli v ložnici.

Jejich šestnáctiletá dcera, která celou dobu stála nahoře na schodišti, rodiči zcela nepovšimnuta, jen zavrtěla hlavou. "To je síla," utrousila a šla vybrakovat lednici.