Lidé ve městě na Temži
Londýn je skutečně obrovské město, konekonců má nějakých 7,5 milionu obyvatel, čili takové větší Slovensko v jednom městě. A rozhodně to v přeplněných ulicích a dopravních prostředcích pocítíte. Lidé jsou úplně všude, je v podstatě nemožné vyfotografovat nějaké místo bez nich. Skutečně zajímavá je skladba těch, které na ulici potkáte, pokud jde o barvu pleti, najdete tu totiž v podstatě všechny myslitelné (sem tam jsem zahlédla i osoby v obličeji zelené, jen na modrou jsem nenarazila), v Londýně žijí lidé z celého světa. Samozřejmě tu na tom nikdo nevidí nic divného.
Londýn je také město až hyperkorektní, pokud jde o právo na soukromí. Všimla jsem si, že například cestou v metru (které je fascinující kapitolou samo o sobě) si všichni pasažéři dávají záležet, aby se na nikoho zpříma nedívali. Většinou tedy studují různé knihy, strop, podlahu, své boty a podobně. Přemýšlela jsem o tom a nedokážu se rozhodnout, jestli je to dobře, nebo špatně. Na jedné straně si po pár dnech zvyknete na osvobozující pocit, že je v podstatě úplně jedno, co máte na sobě, protože se na vás stejně nikdo ani nepodívá (což pochopí zejména ženy). Na druhé straně i kdyby vám to slušelo sebevíc, nikdo si toho taky nevšimne (což pochopí zejména ženy). Ani kdybyste vyrazili jen v pytli na odpadky a na hlavě měli navíc ptačí hnízdo i s vejci, neuslyšíte na svou adresu žádné nevhodné poznámky či (ne)tlumený smích, ale v žádné situaci nedochází ani k pozitivnímu kontaktu (a to ani když ten pytel a hnízdo nemáte), žádný chápavý úsměv, projev sympatií, nic. Čili osvobozující, leč sterilní. Velký prostor pro vyjádření individuality (minimálně pokud jde o vzhled, leckdy člověk zahlédne skutečně zajímavé exempláře), ale nulová motivace vyjadřovat ji, nikoho to stejně nezajímá. Ještě jsem se nerozhodla, až k tomu dojde, dám vědět.
A teď už předám slovo svému objektivu (někdy mám podezření, že je o dost chytřejší než já).
Lenka Faltejsková
Kam se vejdu já
. . . . .
Lenka Faltejsková
Nemůžu za tebou
. . . . .
Lenka Faltejsková
Něco o počasí
. . . . . .
Lenka Faltejsková
Není mi do řeči
. . . .
Lenka Faltejsková
Pro pana Newtona
. . . .
Lenka Faltejsková
Řekni, jak je ti
. . . .
Lenka Faltejsková
Když si město svlíkne barvy
...stejně nezůstane bezbarvé, jenom vylezou na povrch odstíny, které ty barvy přikryly a překryly. A možná jsou o to zajímavější, že tak neřvou, jenom jemně naznačují, a o to víc mě baví je v barvách hledat a lovit (navíc je tenhle koníček poměrně praktický, úlovky se totiž dají snadno skladovat v počítači a ubyde vám starost, kam pořád věšet například všechna ta paroží a vycpané hlavy).
Lenka Faltejsková
Malý velký tuleň
. . . . . . .
Lenka Faltejsková
Přijela k nám pouť
Děti jásají, rodiče upírají zasmušilé pohledy do peněženky. Ale nakonec se jde. Matky po svých potomcích požadují, aby se z kolotoče usmívali do objektivu, otcové se s dětmi hádají, kdo bude řídit na autodromu. K tomu si připočtěte ryčné staré šlágry, při nichž vzpomínáte, kolik vám bylo, když Arnošt Pátek zpíval Sny o tygří lady, vedro, řvoucí barvy a neony, balonky prchající vzhůru do oblak, ulepené ruce a pusy od cukrové vaty, žužu a tureckého medu, výskot a smích, toho hodně. Prostě kakofonie, jak má být, blázinec na kolečkách, který tu peněženku pořádně vyvětrá. Ale stejně. Stejně se příští rok necháme vytáhnout zas.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x