Člověčina

Lidi mě hodně baví. Malí, velcí, tlustí, hubení mladí, staří, veselí i smutní. No jo, smutní taky. Procházím ulicemi a koukám se. A vidím věci. Teda lidi. Ne, oprava, lidi, jak dělají věci. Nebo je případně nedělají. Každopádně ale nenudí. Přiznám se, že občas jim podsouvám myšlenky, které, chudáci, třeba ani nikdy neměli, ale to je na tom právě nejlepší, je to vlastně taková hra. Někoho vidím a začnu si představovat: odkud jde, kam jde, proč tam jde, proč odešel, za kým jde nebo od koho odešel, proč se zastavil a za kým se ohlédl. Dívá se na hodinky, protože spěchá? Nebo na někoho čeká? Nebo má jenom rád přehled... Někdy mi trochu napovědí, jindy je to jenom na mně. Ale to je právě ta zábava!