|
|
|
|
Život ve městě kypí a víří a žene se kolem v rozmazané změti rámusu a světla, ale tu a tam se dá najít nějaký ten ostrůvek, kde člověk může zastavit, odpočinout si, trochu se nadechnout, posedět na zábradlí a věnovat se literatuře nebo třeba... sledovat, co se děje kolem. Než se odrazí a skočí šipku zpátky do stejné řeky. |
|
|
|
|
|
|
|
Neustále se vedou diskuze o vlivu reklamy na naše podvědomí. Američtí vědci zjistili, že do většiny reklamních panelů jsou zabudovány mikrovysílače, které k nám vysílají podprahové signály. A ty, jak vidno i na následujícím snímku, který pochází z tajných spisů nadnárodní reklamní korporace, skutečně fungují. Ovlivňují nás mnohem víc, než tušíme, změny v chování jsou u sledovaných subjektů jasně patrné. |
|
|
|
|
|
|
|
|
Malý návod, jak na to, pokud se nudíte například v předsálí na Nové scéně: vejdete z jedné strany do sálu a od ochotné uvaděčky si vyžádáte program. Pak projdete mezi sedadly a vyjdete druhým východem ze sálu ven. Bleskově se zamaskujete (stačí například dokreslit falešný knír či přelepit jedno oko), vejdete opět do sálu a cestou si vyžádáte program. To opakujete s mírnými obměnami v maskování, dokud nenashromáždíte dostatečné množství programů. Poté vytáhnete z kabelky nůžky, které jste si, pochopitelně, do divadla vzali s sebou a ukořistěné programy nastříháte na asi 1 cm široké proužky. A pak už se fantazii meze nekladou! |
|
|
|
|
|
|
|
Někdy je venku vážně ohavně. Ale ty barvy jsou tam pořád. Třeba když se tři sudičky ubírají věštit miminům něco sladkého, něco teplého a něco voňavého. |
|
|
|
|
|
|
|
A pak je zas pěkně. A paní volá svému manželovi, jestli ráno nezapomněl dojít se psem, jestli k té modré košili vzal tu zlatou kravatu s decentním vzorkem, co mu koupila, jestli si vzal prášky, jestli nepije kávu, když to nesmí, kdy přijde ten člověk na mytí oken, aby se hlavně nerozčiloval a co by řekl dovolené v nějaké exotické destinaci, například na Maledivách, koneckonců Kalinovi už tam taky byli. A manžel na druhém konci naslouchá se svatou trpělivostí a když nahne hlavu do určitého úhlu, probleskne nad ní jakýsi zlatavý kotouč. |
|
|
|
|
|
|
|
Jenže jindy to s tou komunikací už není tak slavné, někdy přímo vázne či dokonce zcela zamrzne. Když se dva nepohodnou, může následovat zarputilé, někdy až zavilé mlčení na obou stranách. "Prostě se s ní odmítám bavit, jasně jsem jí opakoval, že na rohlíky se jí vykašlu, chci celozrnné pečivo v souladu se současnými stravovacími trendy!" A slečna si otře oko a zoufale se na mě zahledí. "Když on se někdy chová jako zvíře!" |
|
|
|
|
|
|
|
Žít se má zkrátka naplno, protože kdo jen stojí a okouní, tomu může ujet vlak, parník nebo třeba auto (což je obzvlášť nemilé, je-li to auto jeho). Každopádně ať už si pro sebe vyberete jako metaforu kterýkoli dopravní prostředek, uvnitř se dá objevit mnoho zajímavého. Já třeba v tomhle odhalila okna do "jinam" a vy v nich pro změnu můžete objevit mě. |
|
|
|
|
|
|
|
Podzim a zima jsou období lovu a v takovém můžete potkat i samotnou Dianu lovykni, někdy se zjevuje též v podobě dámy v rudém, tato barva samozřejmě představuje skolené oběti, a doprovází ji bělostný chrt (pejskaři, prosím vás, jestli je to jiná rasa, tak mi to nekazte, přece jen ne každé plemeno má nosný název, který by se k Dianě hodil, to jistě chápete). A stačí, aby upřela oči na kteréhokoli muže, a ten zůstane jako ochromený, neschopen pohybu, dokud mu chrt nerozsápe hrdlo. Pak už je pohybu schopen a záhy se zhroutí na zem, Dianě k nohám. Je zkrátka divoká a nezkrotná téměř jako Angelika. |
|
|
|
|
|
|
|
|
Je dobré, když člověk ovládá umění zavčasu to zabalit a odejít. Já tak činím poslední fotografií, kterou jsem (s rafinovaností sobě vlastní) nazvala Odcházení. Pokud jste v roli náhodného pozorovatele, zůstává za odcházejícím spousta nedopovězeného (od koho odchází; kam má namířeno; vrátí se, nebo už nikdy ne?). A to je možná dobře, protože otevřené konce dráždí fantazii a nutí k přemítání o tom, co by mohlo být.
Tak já za sebou dnes taky nezavřu...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|