Všichni mí dobří náladové

Když někdo umí malovat, je to krása. Když někdo neumí malovat, jako třeba já, tak to není krása, ale přece jen se to dá trochu ošvindlovat. Třeba fotoaparátem, kterým je možné ulovit i něco tak nehmotného, jako je nálada. Mám radši knížky než filmy podle knížek (těm se většinou vyhýbám), protože jakmile se podívám na film, přijdu o tu volnost, kdy si můžu všechny a všechno v knize představovat aspoň částečně podle sebe (to dá rozum, že když je hrdina modrooký blonďák, nepředstavíte si ho jako hnědookého Afroameričana). Stejnou volnost vám chci dopřát i já, takže dnes do fotek nebudu kecat. Prostě je na sebe zkuste nechat působit. Třeba to s vámi něco udělá, třeba ne. Všechny spojuje takové moje opojení tím, co tvoří svět kolem mě. Snad to nebude znít moc pateticky, ale napadá mě: možná to není náhoda, že jsou si slova "malovat" a "milovat" tak podobná.