jak mládě ledního medvěda.
Co se jen mámy nahledá
na pólu v bílých závějích.
Hnedle v nich totiž zapadne
máma, co barvu má jak sníh.
Jó, takhle kdyby hnědá byla,
myslí si malý rozumbrada,
a voněla jak čokoláda
anebo třeba sladký med,
nikdy by se mi neztratila.
Ve sněhu bych ji poznal hned.
Však i když všechno bílé je
a je to vážně nesnadné,
vždycky to dobře dopadne.
Totiž i medvědí mimina
vědí, že sníh nikdy nehřeje.
To umí jen náruč mámina.
(Děti už to tak zkrátka mají,
své mámy od sněhu rozeznají.)