Lenka Faltejsková
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x
Lenka Faltejsková
Když si město svlíkne barvy
...stejně nezůstane bezbarvé, jenom vylezou na povrch odstíny, které ty barvy přikryly a překryly. A možná jsou o to zajímavější, že tak neřvou, jenom jemně naznačují, a o to víc mě baví je v barvách hledat a lovit (navíc je tenhle koníček poměrně praktický, úlovky se totiž dají snadno skladovat v počítači a ubyde vám starost, kam pořád věšet například všechna ta paroží a vycpané hlavy).
Lenka Faltejsková
Přijela k nám pouť
Děti jásají, rodiče upírají zasmušilé pohledy do peněženky. Ale nakonec se jde. Matky po svých potomcích požadují, aby se z kolotoče usmívali do objektivu, otcové se s dětmi hádají, kdo bude řídit na autodromu. K tomu si připočtěte ryčné staré šlágry, při nichž vzpomínáte, kolik vám bylo, když Arnošt Pátek zpíval Sny o tygří lady, vedro, řvoucí barvy a neony, balonky prchající vzhůru do oblak, ulepené ruce a pusy od cukrové vaty, žužu a tureckého medu, výskot a smích, toho hodně. Prostě kakofonie, jak má být, blázinec na kolečkách, který tu peněženku pořádně vyvětrá. Ale stejně. Stejně se příští rok necháme vytáhnout zas.
Lenka Faltejsková
Něco jako závislost
Závislost na městě existuje a vyskytuje se poměrně běžně. Postižený o ní často ani neví, přestože je váben jak můra lampou, o kterou si může spálit křídla - a přece neodolá (obdobné je to u žen a čokolády).
Lenka Faltejsková
Pod čarou (fotomatiné)
V čárách je těžké se vyznat, jsou zvyklé dělat si, co je napadne. Některé leží, jiné běží nebo se táhnou, protínají a tak dále. Zatímco vynechání čárky znamená zhoršení známky z diktátu, z poznámky pod čarou nekouká výprask, člověk se z ní ovykle něco dozví, leckdy dokonce přínosného. Když vám něco udělá čáru přes rozpočet a nastává správný čas pro trénink v improvizaci, v těžších případech se může hodit zoufalé lomení rukama, často se dostaví také pocit naprostého rozčarování. Ale není třeba zoufat, příště můžete vyhrát na celé čáře (a když ne na celé, tak třeba aspoň na poloviční, ne?).
Lenka Faltejsková
Běž taky mezi lidi
Neseď pořád doma, běž taky někdy mezi lidi, řekl vám už možná někdo. Mně teda bohužel ne, tak jsem si to musela říct sama. A protože jsem poměrně přístupný a vstřícný člověk, nakonec jsem se poslechla a po delší době mezi ty lidi vyrazila. Samozřejmě jsem to udělala hlavně kvůli sobě, protože když se neposlechnu, není pak se mnou k vydržení, počkám na tu nejméně vhodnou chvíli a pak si to bezcitně vmetu do tváře. Vyčtu si to, vytrhnu nějaký ten vlas, někdy se na sebe dokonce urazím a nemluvím se sebou (ale to mi dlouho nevydrží, nakonec si vždycky domluvím a usmířím se). Tentokrát jsem ovšem byla moudřejší než já a šla jsem.
Lenka Faltejsková
Když se stromy chodí koupat
...je nejlepší schovat se v osikách a pozorovat, jak odhodí stud a ochranné zbarvení obyčejnosti a zkrásní. Ještě když se po koupeli vzhlížejí v zrcadle, jsou pořád krásně jiné. Zachytí se v nás nenápadnou větvičkou, a už se nepustí. Takže pak my, co jsme byli takto lapeni, už je uctíváme navěky a za všech okolností, i kdyby stály zaprášené a nevykoupané u silnice nebo ve městě, nebo byly docela nahé jako v zimě, kdy připomínají mlčenlivé stráže, anebo zrovna celé urousané od posledního deště, který si tak rozkošnicky užívaly. No ale zpět k tomu koupání a k zrcadlům...
Lenka Faltejsková
Otisky před námi a po nás
Pár zákoutí, věcí, míst a okamžiků ve městě ulovených a nasbíraných. A i když lidí je na nich jen pár, stejně jsou všechny o lidech. Něco jako sběrné suroviny.
Lenka Faltejsková
Můj stůl - v mezinárodním kontextu (fotomatiné)
Samozřejmě jde o velmi solidní psychologicko-sociologickou studii. Nic jiného byste ode mě ani nečekali, že ne? P.S.: Omlouvám se nestorům kulinářské fotografie i jiným fajnšmekrům za nedokonalé provedení, kulinářská fotografie vyžaduje preciznost a trpělivost, což jsou, bohužel, zrovna vlastnosti, které mi nebyly dány do vínku.
Lenka Faltejsková
Neobyčejně obyčejná zákoutí
Obyčejně máme my, lidé, ve zvyku lačnit po neobyčejném, chceme neobyčejné zážitky z neobyčejných míst, chceme poznávat neobyčejné lidi. O obyčejném není třeba hovořit, je toho všude kolem plno, žádné podpultové zboží, toneme v záplavách obyčejnosti, tak jaképak s ní štráchy, že. Ale pozor, i když o obyčejném nechceme mluvit, například taková obyčejná zákoutí toho sama řeknou dost, a to obvykle o nás, neobyčejně obyčejných lidech.
Lenka Faltejsková
Na plech
Být na plech, to je taková společenská záležitost, ovšem být na plechU, to už je něco docela jiného. Najde se tam vážně ledacos, fantazie se může dosyta vyřádit. Kvůli kolotoči děti-práce-domácnost a bydlišti mezi srnami a bažanty je pro mě focení ve městě celkem vzácnost. Plechů a zdí je naštěstí dost i v mém okolí, a tak když nemůžu do města, jako příslovečná dobrá hospodyňka skáču přes plot a fotím, co je k dispozici. A občas k tomu něco připíšu.
Lenka Faltejsková
Co si pamatuju z léta
Konečně přišla zima a s ní první středočeské inverze, které oblohu promění v jeden nekonečně monotónní dřez s vodou od nádobí. A vůbec se ta zima a tma do mě nějak zažrala. Tak jsem si honem potřebovala sáhnout na něco teplého a barevného. Co si pamatuju z léta?
Lenka Faltejsková
To je mně sto. Vlastně ne. To je město.
Nejspíš vás to nepřekvapí, že jsou zase černobílé a zase z ulic a náměstí. Ale jo, já to zas někdy obarvím. Možná už příště... možná.
Lenka Faltejsková
Jak tak koukám
Je to takový můj koníček, chodit a dívat se, tak trochu adrenalinová zábava. Lov. Hon na okamžik, který si budu moct doma připíchnout do sbírky okamžiků. Tak třeba:
Lenka Faltejsková
Zvířecí říše (fotomatiné)
Někdo chodí zvířata fotit do zoo, někdo vyráží napříč kontinenty, aby je zachytil v přírodě, někdo chodí s makroobjektivem na louku lovit hmyzí krasavc a někomu by jako materiál postačila i vlastní domácnost. No a (nejen) já je fotím na zdech. Má to velkou výhodu, taková zvířata se totiž ani nehnou, zatímco se k nim plížím ze všech možných stran a úhlů (leckdy za nezměrného údivu všech kolemjdoucích, kteří zvíře nevidí, zato vidí mě). Nekoušou. Není třeba odměňovat je pamlskem. A ještě ke všemu nenajdete dvě stejná.
Lenka Faltejsková
Já ve městě (město ve mně)
Ale jo, někdy město fotím i barevně. Samo si o to kolikrát řekne a já mu jdu na ruku, aby se mi dalo i příště a neurazilo se třeba. Naštěstí má pro barvy cit, i když občas přece jen podlehne svému křiklavému kolotočářskému já. Dnes tedy nechám město vybarvit, než je zas příště černobíle svléknu.
Lenka Faltejsková
Celá zmáčená
...byla ta Praha, když jsem v ní naposledy brouzdala. Na dláždění a na chodnících se odrážela světla neonů, šedivou pelerínou, kterou si oblékla, prosívtaly barevné deštníky jako ztřeštěné knoflíky. "Teda to je dneska počasí," ozývalo se každou chvíli odněkud. Po oknech stékaly potůčky vody a chodci, kterých bylo všude i tak víc než dost, se pokoušeli vyhýbat kalužím (sobě ne, to už se v Praze dávno nedělá). Ale stejně jí to slušelo.
Lenka Faltejsková
Vlaky? Vlaky taky.
Taky vlaky mám ráda. Krom jiného. Říkejte si, co chcete, o špinavýc vagonech, zpoždění, cenách za jízdenku... stejně mě nic neodradí. Protože když jedu vlakem, je to docela jiné než v autobusu nebo v autě. Je to... anebo víte co, já vám to radši ukážu.
Lenka Faltejsková
Takové makové
... je to léto. Některé máky zvlčí (zvlášť vlčí), jiné lascivně odhazují sukně i podolky, až zůstanou docela holé a nahé ve své oblosti, plné příslibů a makových zrnek. Letní.
Lenka Faltejsková
Ulice v Údolí žab
Tak jsem konečně vytáhla paty a foťák někam dál než za humna. Do země vína, Fanfánů a žab, do nádherné, romanticky oprýskané a ležérní Francie. A provedla jsem srovnávací pozorování. Jindy vám servíruju ulice vesměs pražské, tak dnes se můžete spolu se mnou mrknout do ulic v Carcassonne. Ale vychází mi to nerozhodně, ulice je zkrátka jeviště pod širým nebem a je celkem jedno, jaké představení si vyberete, všude to hrajou dobře. A navíc zadara!
Lenka Faltejsková
Originály je třeba zachovat!
Dnes je, milí diváci, na programu hra o člověku a velké vodě, na prknech divadla Město. Vstupné je symbolické, ale nejezte nám tu, prosím, brambůrky a buráky, jednak to všelijak šustí a křupe, a jednak tu nechceme mít svinčík. Děkujeme.
Lenka Faltejsková
Kam míří chmýří
Do dálek přece, do neznáma, za tajemstvím a naplněním. Padáčky prostě jednoho dne dozrají, seřadí se v šikem v šik kolem dokola a připraví se k letu. Nastává rozechvělé očekávání, které se sféricky šíří a je silně nakažlivé. Na co čekají? Na vítr přece. Začíná pofukovat. Je ráno a mezi padáčky dojde i na slzy, vědí, že se už za chvíli nejspíš rozloučí a víckrát se neuvidí. A už je to tady. Některé vítr surově urve jako příliš náruživý milenec, jiné vezme jemně do náruče, o další jen zavadí, trochu je rozechvěje, a ostatních si ani nevšimne. Tak to jde kolik dnů, větry si vybírají a řady padáčků řídnou. Některé mají štěstí a doputují na místa dosud netušená, o nichž nebyla zmínka ani v padáččích legendách, jiné se větru vysmeknou a skončí kousek od domova. A ty, které zůstaly na ocet? Čekání se pro ně každý den stává neúnosnějším, až je jednoho dne zlomí a ony jednoduše vypadnou rovnou dolů na zem. Anebo do záchranné pavoučí sítě, v níž se pak stanou nechtěnými zajatci. Nakonec přichází to nejdůležitější. Úkol. Vytvořit novou rostlinu. Ale to je běh na dlouhou trať a já tohle vyprávění nechám na příště. Až zase vyrazím tam, kde pampelišky dávaj dobrou noc.
Lenka Faltejsková
Jak se to má s Evou
Dnes pro vás mám takový malý test představivosti. Snad vás bude bavit.
Lenka Faltejsková
Vylez!
Jaro prý došlo. Vyprodáno, letos už nebude. A slunce? Těžce nedostatkové zboží. A my se bez něj zkoušíme obejít a dělat, jako že nic, že to v pohodě zvládáme, koneckonců máme solárka, tak jaképak s tím štráchy. Jenomže... no prostě je opak pravdou. Chybí nám. Stýská se nám. Každé dítě umí sluníčko namalovat, a i my dospělí jsme rázem jako v rauši, když se pak konečně objeví a zazáří jako jediná opravdová celebrita.
Lenka Faltejsková
Hloubka (fotomatiné)
Tak kudy do toho, aby to mělo hloubku? Nejlepší by bylo vyrazit do Hluboké nad Vltavou a tam se hluboce zamyslet, k dokreslení atmosféry nejlépe vyslechnout árii operního pěvce s hlubokým hlasem, k němuž chováte hluboký obdiv a klidně mu vyseknete hlubokou poklonu. Tak se zhluboka nadechněte, jdeme na to. A pozor, nezapomínejte na Stopařova průvodce po galaxii. V této knize leží odhalení otázky, kterou si člověk kladl odnepaměti: podle počítače Hlubina myšlení je totiž smysl života 42.
Lenka Faltejsková
Narezavo (aneb Zrzavý fotoblog nejen pro Karla B.)
Nedokážu přesně vysvětlit, proč mě rez tak fascinuje. Možná jsem prostě praštěná pavlačí, jak by řekl Mach, ale připadá mi taková sladkobolná, je to stín něčeho, co bylo, a nejspíš už nebude, zašlá sláva dnů minulých, je zajímavá, fotogenická. A pokaždé jiná.
| předchozí | 1 2 | další |
