milá moje

ježíšmarjá, Lenko...

ježíšmarjá, Lenko....

šamani mají jeden takový velmi hezký rituál rozloučení s někým, komu jsme nestihli říct vše, co jsme mu říct chtěli. Máme připravit pokrm, který měl dotyčný rád, dvě porce. Vzít vše, co je potřeba k obědu do košíku a jít na krásné místo v přírodě (nejlépe v lese). Tam najdete plácek, nebo pařez, na který prostřete a pozvete toho, kdo vám odešel na oběd. Prostřete a společně se najíte a vy jí řeknete vše, co jí chcete říct. Její porci v lese nechte a po vašem společném odpoledni se rozlučte a jděte domů. Je to prý velice důležitý obřad. Moje srdce i myšlenky jsou stále s vámi a skrz neviditelný prostor mám pocit, jako bych cítila srdcem vaši bolest. Přečtěte si knihu od Lorny Byrne Andělé v mých vlasech. Je tam hodně informací, které nejspíš vy sama hledáte...

Mnoho sil

Moc na Vás myslím, Lenko. Nemůžu říct víc, to nejde.

Já si ale stejně myslím, že ze všech vzpomínek na Barunku půjde postavit hora až tam nahoru.