Lenka Faltejsková
- Počet článků 162
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1480x
Lenka Faltejsková
Náznaky - fotomatiné
Škoda, že to nejsou naznaky, fotosérii válejících se figurantů by nebylo tak těžké dát dohromady (protože kdo by se občas nerad hodil naznak, že). S nÁznaky to bylo o poznání horší, zvlášť protože poslední dva týdny pracuju, až se ze mě kouří, takže mi na focení téměř nezbýval čas, což jsem málem nepřežila. Bohužel jsem dosud neobjevila zábavnější způsob vydělávání peněz, než je práce. Ale dobře, přece jen se pokusím něco naznačit.
Lenka Faltejsková
Nahoře na hoře
Tak abyste neřekli, že jsem vás v Alpách nevzala pořádně nahoru, dnes vyrážíme na Alpspitze, horu vyso 2 628 metrů. My, kdo máme to štěstí a můžeme se vymluvit na malé děti, vyjedeme nahoru pěkně lanovkou (ve které se nám pěkně udělá nepěkně, tedy aspoň mně) a pak vyrazíme dolů. Má to nesporné výhody, ačkoli i sestup je místy docela prudký a pokud si jako já zvládnete dva dny předtím ukopnout kus palce (místo nehody bylo vysvěceno a zasypáno květy), pak to může být chvílemi trochu ošemetné. Tady se zase vyplatí mít velké děti, zejména syny, kteří vám dovolí držet se jejich rámě.
Lenka Faltejsková
Rozmarné léto v kopcích a na plovárně
... která je shodou okolností v Alpách. Konkrétně jde o jezero Grubsee blízko Garmisch-Partenkirchenu, ale na tom vlastně moc nezáleží. Zkrátka jsme se šli projít a narazili na tohle neuvěřitelné místo s vančurovským nádechem. Snad to bylo i tím, že jsme se tam zatoulali navečer, kdy se celá plovárna zahalila do soumraku a ticha, snad to dělaly ty převlékárny a půjčovna loděk, anebo možná obloha rozpuštěná ve vodní hladině, hory, které se zvedaly za lesem jako kulisa, kterou omylem postavili k jiné scéně, než měli. Každopádně já pořád čekala, kdy se objeví pán s knírem v pruhovaných modro-bílých plavkách. Nebo možná nějaká Magda Vašáryová na bicyklu, s těmi nekonečně dlouhými vlasy, která by si odložila a vzápětí se ponořila do oblohy. Ale nakonec jsem za čekání byla odměněna - uviděla jsem koupající se rusalku! A mimochodem, tenhle blog doporučují čtyři očaři z pěti - zelená je totiž barva příznivá pro váš zrak!
Lenka Faltejsková
Německé Alpy, soutěska Partnachklamm
Protože určitě neuhodnete, kde jsem byla na dovolené (zvlášť ne podle nadpisu), tak vám prozradím, že v německých Alpách, konkrétně v Garmisch-Partenkirchenu. Takže teď vás čeká několik blogů z ráje turistů, lederhosen, vepřového, seníků, černých kavčat, lanovek a kdoví čeho ještě.
Lenka Faltejsková
Kdy je samota příliš hlučná (fotomatiné)
Přemýšlela jsem o tom (pozor!). Poddruhů samoty je opravdu hodně. A rozdíl mezi samotou dobrou a samotou zlou, spočívá především v tom, jestli jsme si ji vybrali, nebo nás zákeřně přepadla ze zálohy. Ona umí být lákavě klidná až svůdná, inspiruje, přeje zamilovaným i umělcům, ale taky může hodně zabolet, zranit, zničit. Je to mrcha. Taková andělská mrcha.
Lenka Faltejsková
Všichni to maj doma
Když chcete fotit pokud možno něco jiného, než fotíte jindy, a zrovna se nemůžete vypravit na Ukrajinu nebo do pouště, když jste uvázaní doma, musíte se porozhlédnout tam. Berete do ruky různé předměty, zkoušíte je "sejmout", ale pořád to není ono. Dostavuje se nespokojenost, taková pomalá otrava, která se šíří organismem. Ale pak... na to úplnou náhodou kápnete. A začnete se náramně bavit.
Lenka Faltejsková
Nebuď balík!
Jestli čekáte něco šokantního, tak bohužel, to jenom Faltejsková zase lítala po poli. ALE!! Nemyslete si, že to bude to samé. Protože je to pořád jiné, každý týden, každých pár metrů, s každým počasím, s každou denní dobou. Zelené zezlátlo a zhnědlo a tam, kde jsem si ještě před týdnem rozdírala nohy na strništi cestou k balíkům, to teď čpí hnojem (dokonce bych se nezdráhala konstatovat, že to smrdí, někdy je to vážně síla), to je ten koloběh (případně poloběh). Takže dnes se podává: červencové pole(va?).
Lenka Faltejsková
Já, LF, blogger (fotomatiné)
To dnešní společné fototéma bylo opravdu zapeklité (Aretto!). Je celkem složité a časově náročné vyfotit sama sebe, například ostří se dost blbě, když se v objektivu nevidíte. Následuje stisknutí odložené (myslím časově odložené, nikoli zabordelené pod hromadou suti, i když... ) spouště, úprk na zvolené stanoviště, pokus o relativně inteligentní výraz (individuální, v rámci možností daného jedince), zatáhnout břišní svalstvo, nebo spíš to, co je na něm navíc, a pak už se ozve cvaknutí. Pak rychle zpátky, kontrola na displeji, samozřejmě to vůbec nevyšlo, takže znova. A tak pořád dokola. A to nemluvím o zvětšení snímku, tím pádem i sebe, na monitoru počítače, to je pro mnohé z nás fáze nejtěžší. Nakonec z toho přece jen něco vypadlo, vyhřezlo a vylíhlo se. Ale příště už radši zas o někom jiném!
Lenka Faltejsková
Pole(chtání)
Já za to nemůžu, to ta krajina. Ona mě prostě pořád provokuje, to ona si pokaždé začne. Jdu nebo jedu a najednou ji VIDÍM (myslím doopravdy, ne jenom tak normálně, obyčejně, ne jenom tak napůl). A i když si pokaždé opakuju, že už jí na to neskočím, stejně mě vždycky znova nachytá. Láká mě, přitahuje, šimrá, fascinuje, rozechvívá, čaruje, dýchá a vytahuje se svou nádherou. A když řeknu, že tentokrát to bylo vážně naposledy, ani se za mnou neotočí, protože stejně ví, že zas přilezu. Dnes tedy pole 100x jinak.
Lenka Faltejsková
Panelákstory
Bylo takové normální nedělní odpoledne. Otevřeným oknem dovnitř sem tam zavanula vůně řízků odněkud z dolních pater paneláku, na okně bzučela otravná moucha, po ulici projelo pár aut. Kája seděl na sluncem vyhřátých dlaždičkách na balkoně a klátil nohama, které měl prostrčené mezerami ve mřížoví. Den se prozatím vyvíjel nudně, leč celkem dobře. Máma vařila kuře na paprice a knedlíky, to měl rád, odpoledne ho snad pustí ven.
Lenka Faltejsková
Tam dole
Tyhle výpravy do světa mrňousků mě baví čím dál víc. Je to jako kdybyste sehnali kouzelnou pilulku, po které se zmenšíte na velikost menší než malou (tedy jestli se tomu pak dá vůbec říkat velikost). A pak už se můžete procházet džunglí obří trávy a rostlin a schovaní za stéblem pozorovat fascinující titány hmyzí říše.
Lenka Faltejsková
Sbalte ji na náhrdelník
Chcete dobýt (neplést s "dobít") srdce nějaké dámy, leč neumíte tepat verše a vaše finanční situace je nevalná? Nevadí, pořád můžete zabodovat. Zkuste to s náhrdelníkem nebo jiným šperkem. Ty z následující kolekce jsou k mání vesměs ráno, co kus, to unikát, cena zaručeně potěší mužská srdce: stačí si trochu přivstat. A podle mě je úspěšnost poměrně vysoká. Jo a hlavně nezabíjet pavouky!!!
Lenka Faltejsková
Červnové červenání (fotomatiné) - Vlčí
Napadlo mě fotit třešně a jahody, ale nakonec jsem je radši snědla. Napadlo mě fotit akty, ale červenání dosahovalo takové intenzity, že byly fotografie červené úplně celé a nic na nich nebylo vidět. Vyfotila jsem červeného trabanta. Ale nakonec vyhrály máky. Lidé z blízkého okolí zaskočeně sledovali, jak se Faltejsková objevuje v různých denních hodinách na okolních polích, plazí se mezi obilím, uléhá do kopřiv a bodláčí, střídavě nadává a usmívá se jako blázen. A pak se vrací domů, obvykle mokrá, obalená svízelem, a v patách jí hopkají zajíci, srnky a jiná polní havěť (no dobře, to už kecám).
Lenka Faltejsková
Slepičí
„Krucinál fagot!!!“ ozvalo se mocné zaklení. „Zatracený potvory!“ Andrea si začala hystericky otírat botu do trávy. Už zase šlápla do slepičince, a to těsně před odjezdem do Prahy! Její maminka, osmdesátiletá Růžena Málková, se jen dobromyslně zasmála. „Však ono to rychle vysmrádne,“ utěšovala dceru.
Lenka Faltejsková
Přespolní
Těžko si u nás představit krajinu bez polí. Těm chci věnovat i dnešní fotoblog. Cesta mezi poli s obilím, mezi kterým svítí chrpy a vlčí máky, pro mě znamená synonymum léta. Samozřejmě se hodí, když je doprovodí vkusně načechraná obloha a nějaké to slunce. Pozorovala jsem srny, které se po poli prohánějí. Viděli jste to někdy? Vyskakují v obloucích nahoru a dolů, vždycky se na chvíli utopí v tom lánu a vzápětí se vymrští v novém akrobatickém oblouku. Vlastně to vypadá celkem komicky, podezírám je, že je to tak trochu baví, že si to užívají. Nuže, vzhůru do polí, někdy si zkuste trochu zaskotačit i vy!
Lenka Faltejsková
Po dešti
Chvíli prší, chvíli svítí sluníčko. A někdo mi na zahradě rozsypal perly, tak jsem se je pokusila sesbírat.
Lenka Faltejsková
Vášeň a plameny
Noc je vyhrazená vášni, to zpívala už Patti Smith. A že od vášně není daleko k plamenům, to zas potvrdí leckterý pyroman. Sobotní noc na hradě Šelmberk patřila obojímu, vášni i plamenům. Tak se nechte nakazit (anebo si aspoň pusťte Ohníčky Martina Krause).
Lenka Faltejsková
Zdálky a zblízka - Fotomatiné
Je velký rozdíl, jestli se díváte na věci zblízka, nebo zdálky. Protože pokaždé je vidět něco úplně jiného.
Lenka Faltejsková
Ráno (není opar jako opar)
Udělala jsem to. V sobotu jsem si nařídila budík a vstala ve čtvrt na šest, nalila do sebe nezbytný hrnek čaje a vyrazila. A věřte mi, ráno se venku "dějou věci". Je to něco docela jiného, než když se ženete s ještě nerozlepenýma očima za prací. Když se totiž zastavíte a ty oči pořádně otevřete, bude vám odměnou dechberoucí probouzení krajiny. Všude vládne hladivé ticho, jen ptáci jsou vzhůru, machrují na holky a potenciální soky. Nad každým rybníkem se válí bílá mlha a rusalky se zdají na dosah, jakoby se smíchem odběhly teprve před malou chvílí. Ta ranní krása musí roztavit i srdce zavilého cynika (tedy pokud se dokáže povznést nad číselný údaj na hodinkách). Tak až váš jindy nerudný šéf přijde ráno do práce s fotoaparátem (nebo i bez něj) a lehce přihlouplým úsměvem na tváři (jako se vracím já, i když šéfuju jenom Faltejskové), a zasněně vám oznámí, že vstával v pět, nemějte strach, nemusíte volat do blázince.
Lenka Faltejsková
Neodolatelná (kousek krajiny k odpolední kávě)
Je ještě teplá, dnešní, ráno jsem vyběhla do polí, přičemž jsem si opět pořídila blátové odlitky bot i kalhot, ale když ona mi ta mrcha nechce dát pokoj. Je tak nádherná, že mě pokaždé dostane. A když se z lovu vracím domů, trochu přihlouple se usmívám a je mi úžasně. Tak možná se to dá trochu přenášet i přes fotky.
Lenka Faltejsková
Budiž světlo
V sobotu jsem se byla projít, abych si trochu pročistila hlavu. Nebe nestydatě předvádělo své půvaby a já se nechala nachytat a žasla nad tou krásou. A zatímco jsem se kochala, nebe se nenápadně zatahovalo, takže jsem najednou zjistila, že mám nad hlavou obrovský černý baldachýn s dešťovými záclonkami na kraji. Chtěla jsem to zabalit, ale v tu chvíli jsem zahlédla srnce, který se tvářil, jako že o mně vůbec neví. Pochopitelně to dělal naschvál, a jakmile jsem se pracně přiblížila na vzdálenost, aby mělo smysl zmáčknout spoušť, zařval (oni fakt hrozně řvou) a vzápětí zmizel. Tak zase nic. I když něco přece. V tu chvíli totiž z té černé duchny nahoře vystřelilo pár neposedných zlatavých podvečerních paprsků, které dělaly divy. No a než jsem se dostala domů, obloha už byla zase modrá.
Lenka Faltejsková
Vzhůru na Tower!
Dnes tedy vytáhneme na slavnou londýnskou pevnost, kterou založil Vilém Dobyvatel, obývali angličtí monarchové, například Richard Lví srdce nebo modrovous Jindřich VIII., kde údajně dodnes dochází k tajemným úkazům a obchází tu duch Anny Boleynové, Jane Greyové a malých královských dvojčat, ale i dalších. Majestátní Tower, místo, které dýchá historií, ale také se tu podle některých nahromadila zlá energie díky mnoha krutostem, k nimž zde docházelo. A až vás budou bolet nohy nebo budete mít historie plné zuby, zaskočíme do St. James's Parku, nádherné oázy uprostřed velmi rušného města.
Lenka Faltejsková
Toaleťák? Na to zapomeň!
Na počátku bylo slovo, a to konkrétně slovo mé dcery. Když jsme se bavily o škole, jen tak mimochodem zmínila, že na záchodech nemají toaletní papír. "Cože?" zarazila jsem se. "Jako že vůbec a nikdy?" "Jako že vůbec a nikdy," odtušila dcera s výrazem, který napovídal, že to je naprosto normální. Což, jak jsem zjistila, na zdejších základních školách skutečně je. Na prvním stupni mívají děti papír alespoň ve třídě, kde si mohou v případě potřeby vykonat potřebu utrhnout. Na druhém už často mění učebnu, tak co, Indové se přece taky utírají rukou, ne?
Lenka Faltejsková
Dobytí Londýna - Tower Bridge
Ne, nelekejte se, nejde o historickou událost, o které jste neměli tušení. Londýn dobyla Faltejsková s r.o. Pro ty z vás, kdo se do zbožňovaného i zatracovaného města na Temži ještě nedostali (jako já ještě tak před 14 dny), i pro ty, kdo mu propadli, pořádám prostřednictvím blogů takovou menší exkurzi. Pozvedám tedy pomyslný průvodcovský deštník (vlaječku, hůl, bagetu, protézu atd.) a za mnou! Dnes na Tower Bridge.
Lenka Faltejsková
Lidé ve městě na Temži
Vidím město veliké, jež mraveniště připomíná, město pochmurné i velkolepé, které se hemží lidmi všech národností. Tak nějak by to možná řekla kněžna Libuše, kdyby byla Angličanka (velmi pravděpodobně by to navíc řekla anglicky). A právě do této metropole konečně zavítala i Faltejsková s r.o. a přináší zpravodajství o tom, co viděla, slyšela, pochopila i nepochopila. V dnešním blogu se chci věnovat lidem, kteří v Londýně žijí. Stavby, zajímavosti, venkov i krajinu vám budu servírovat postupně v následujících článcích, abych vás nezadávila příliš velkým soustem najednou.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
