Zimní, aneb Jedna pro Karla Jaromíra

Morbidní verše K. J. Erbena mě fascinovaly už jako dítě, u generací odkojených Perníkovou chaloupkou, Karkulkou a Herzovou Pannou a netvorem to ale pravděpodobně  neznamená vážnější psychické nedostatky (či přebytky).

ZIMNÍ

Sněží, sněží, mráz kolem běží,

Podívej, miláčku, někdo tu leží.

Fouká, fouká, bílá je louka,

Je živý, miláčku, vždyť po nás kouká.

Zebe, ach, zebe, sníh sype se z nebe,

Neměl nás tu vidět, mě ani tebe.

Mráz vane do polí, do hor i údolí,

Co oči nevidí, to srdce nebolí.

Na ledu, na ledu, dáme mu koledu,

Podej mi sekeru, zezadu, zepředu.

Vykvetl na bílé červený květ,

Rolničky cinkají, krásný je svět.