... ano, umění najít krásu vlhka ve všech jeho podobách ....

Hodně povedená série. Půvabný je tanec v dešti na zastávce. Být jako Audrey Hepburn je těžké, i když pro tak zajímavého kluka ... a někdy fakt zapomínáme vyjít vstříc sami sobě. Igelitový odraz Koruny vyvolal vzpomínky na bufáč, kam jsme s Pepou za studentských let často chodívali na gáblík při courání Prahou (to byla ještě naším městem, ne městem cizinců). Z čekání čiší osamělost, zato směřování má v sobě dynamiku i naději. Finis coronat opus - barevnost popustí uzdu fantazii, a ta je v životě důležitější než realita.

Pěkné. Předposlední je moc povedená. 

Díky moc, Miluško!

Podmračno, chladno, deštivo a karmovito...

V podkroví je zatopeno a voní to tam rumem, který si nalili do čaje. Nad kamna natáhli šňůru a pověsili na ni promáčené džíny. Pak si zalezli pod deku. A do mokré tmy se rozlévala kaluž světla z malého okna se zataženou záclonou. Někdy prostě prší dobře

Déšť je dobrej!

Přinejmenším mi vždycky připadal zajímavější než slunce. Ale například dneska už mě zas tak nebaví

Krása! A ta "vstřícná" je parádní...

Dík moc, Alenko.

poslední dobou je vše takové uplakané...a ted už i Tvůj fotoblog...ale stejně máš u mě

To se ti jenom zdá, musíš si pořídit takové pomyslné stěrače. Když pak náhodou prší, tak je prostě zapneš a zas je vidět dopředu

tanec v dešti a vyjít vstříc sám sobě, skvělé komentáře - prostě  vaše

Moc děkuju, Marcelo.

Fotky (zejména ze zastávek) jsou super a zase dávám karmu.

Btw: Přihlásila jste je do soutěže společnosti JCD, jejímž tématem byl život na zastávkách?

Díky, Víte, zastávky mě baví. Skoro si myslím, že by stačilo nějakou si vyhlédnout, zaujmout pozorovací stanoviště a čekat - vždycky by tam dřív nebo proběhlo něco zajímavého (škoda jenom, že nemám na čekání trpělivost, takže se to musí stát, když jdu zrovna kolem) . O soutěži nic nevím, někde si to najdu.

absolutní nádhera, doporučil bych si k tomu pustit třeba ještě Johnny Ray Just walking in the rain, a jinak asi pochválit blogy jako takový, že jsou, protože podle mě jen díky blogu se můžem těšit z takových fotoblogů - kde bychom je jinak asi tak mohli najít?

Děkuju, Jane, to se velmi příjemně četlo. A pustila jsem si k tomu J. Raye!